Vztahy. Všichni chtějí mít s někým vztah. Nevím o nikom ve svém okolí, kdo by chtěl být úplně sám a nechtěl prožívat své vztahy. Myslím si, že samota je bolestivá a smutná. Jsme jako lidé chtiví sdílení, pochopení, porozumění, docenění. Chceme cítit, že na nás někomu záleží, že nás má někdo rád. Že jsme pro někoho důležití. Přes tuto potřebu o své vztahy pečujeme zřídka a staráme se o ně často povrchně, nepracujeme na nich. Je to jako s posilovnou: necvičíme-li poctivě a pravidelně, ochabneme.
Se vztahy je to podobné – vadnou…
Nedávno jsem absolvoval zajímavou slovní přestřelku se svou přítelkyní, takovou menší žabomyší válku. O co šlo? O nic! Uvědomil jsem si následný den jednoduchou pravdu. Pokazil jsem si večer jen tím, že jsem se přel O nic. Chtěl jsem mít větší pravdu než ona. Chtěl jsem být více vítěz. Chtěl jsem, aby byl můj názor lepší, pravdivější, smysluplnější, elegantnější, chytřejší a já nevím co ještě. Přitom stačilo na začátku debaty na chvíli zastavit a s respektem říct:
NA TOM, CO MI ŘÍKÁŠ, NĚCO JE…
Jsme tolik zvyklí vše posuzovat, měřit se, soutěžit o postavení, že se neumíme se svým protějškem spojit, naslouchat a nehodnotit. Prostě jen plně respektovat postoje a pocity toho druhého, na kterém nám nejvíce záleží. Je zvláštní, že těm nejbližším z nějakého důvodu nevědomky nejvíce ubližujeme. Člověku, ke kterému bychom se měli chovat nejlépe jak dovedeme, často ukazujeme stinnou stránku naší osobnosti a čekáme za to absolutní pochopení. Přitom na tom, co ten druhý říká, často něco je…
Respekt. Uznání toho, že člověk naproti mně má právo na svůj názor…
Dávná filozofie učí, že žádná pravda neexistuje. Vše je jen úhel pohledu. Je na každém z nás, jakým způsobem interpretujeme to, co se nám děje. Interpretace, to je to správné slovo! Ať se stane cokoli, interpretace je na každém z nás. Někomu vadí letní slunce a někdo ho zbožňuje. Přitom svítí stále stejně. A ve vztazích je to podobné. Co jednomu vadí, to druhému vyhovuje. Co jeden říká a považuje za správné, ten druhý odsuzuje a hodnotí jako špatné. Jaké by to bylo, kdybychom odložili svou touhu hodnotit věci kolem nás jako dobré a špatné?
Myslím si, že by se nám ulevilo…
Vím, že v každém časopise je článek o tom, jak dnes vypadat, jak se chovat, jak vystupovat, co říkat, co očekávat, co předpokládat, co si myslet, atd. Uvědomuji si však, že je to jen zprostředkovaný názor někoho, kdo možná smýšlí a cítí jinak, než já. Možná bych měl více poslouchat své nitro a toužím-li po lásce, pochopení a uznání, měl bych naslouchat a bez hodnocení plně respektovat, co ten druhý říká. Někdy stačí někde uvnitř přijmout, že…
…na tom, co mi říkáš, něco je…
–
MICHAL KOSMÁL @ OSOBNÍ ROZVOJ NA MÍRU @ 2024
leadership / koučink / mentální příprava / osobní pohoda
