Opakem pak může být dlouhodobá a vytrvalá práce na osobní spokojenosti, díky které zcela přirozeně dosahujeme mnohem lepších výsledků…

Tuto spokojenost přináší opakované zdolávání osobních met, překračování vlastních limitů nebo odhazování vnitřního strachu. Můžeme to nazvat postupným uvolňováním vlastního potenciálu . . .

Cílem se tak stává cesta…

Ale to už tady bylo před tisíci lety. Tak proč se tím řídíme tak málo?

Možná si v rychlosti života nevšímáme, co se v procesu děje.

Možná nevidíme, že bonusem takového přístupu jsou mnohem častěji se dostavující příjemné pocity ze sebe samého, kvůli kterým vlastně žijeme a naplňujeme tak podstatu bytí. Výsledek je v ten moment nedůležitý. Výsledkem nadřazeným konečnému skóre je osobní snaha, vytrvalá práce a dobrý pocit z vlastního Já…

Snad se v těchto chvílích přibližujeme na dosah štěstí. Možná už to štěstí je, pokud se ho naučíme cítit a prožívat…

Mít ze sebe a svého úsilí radost – to je to, co se rozhodně počítá!

Do této chvíle jsme nemohli dát něco, co nebylo naší vnitřní součástí. Komu dáte výsledek, skóre nebo číslo v novinách…

Teprve teď se – v určitých chvílích – můžeme podělit o to, co je cenné také s ostatními…

Tak překračujeme sobeckost našeho jednání a zanecháváme za sebou nesmazatelnou stopu prostoupenou radostí, která se rozdáváním násobí…

V tu chvíli opravdu J S M E…

Co je tedy opravdu podstatné?

Pro KOHO a pro CO sportujete Vy?

Kým u toho jste?

Kam míříte?

PS: Je toto zamyšlení o sportu nebo není – co myslíte?

Vyjádřete se v komentáři:)