Kavárna ALTERNATIVA, dobrá káva a čaj, skvělá karamelová sušenka a velké poděkování za půlhodinu mého času 🙂
PŮLHODINA ČASU
Tady a teď!
Jednou budu starý muž. Jemný rytmus času mě zanese do míst, kde na ničem z toho, o čem teď přemýšlím, už nebude záležet. Vůně právě mleté kávy, hlas holky u pultu, vrčení kávového mlýnku. Různost zvuků. Nic z toho, co je TEĎ, nebude. Otázky, na kterých dnes záleží, nemají jasnou odpověď. Tam – až budu starý muž – už nebudou mít význam…
Pokojná hudba a nová písnička kouzlí sílu okamžiku. Je tu klid…
Rušivé myšlenky, které neruší, obrazy, co zpomalují, hlasy, které utichají…
Zastavení toho místa, když jsem „TEĎ“, je zvláštní. Nesplněný úkol z dnešního rána už nemá žádnou platnost. Další pohodová písnička, klidný rytmus.
Horizont, který nevidím, odpověď, kterou neznám: Jaké to bude, až budu starý muž?
Jak ostrý kontrast. TEĎ a POTOM. Úvahy, myšlenky, představy, scénáře a koncepty. Přitom TEĎ je tak krásně! Má pozornost je jen tady. Nikdo není, nic není, jen krátké okamžiky z útržků spojené v souvislý proud. Jen půlhodina času…
Končí písnička, smyčce, závěr, konec. Krátké ticho v rádiu. Jen chladící box na zákusky trošku vrčí. Pořád se něco děje. Volání po tichu v hlasitém světě, touha po klidu v neklidném tempu života. Spěchám, spěcháš, spěcháme…
Vždy máme volbu. . .
Volím cestu spěchu? Možná brzy zjistím, jaké to je být starý muž. . . ?
Volím cestu klidu? Dýchám. . . ? Jsem. . . ?
Rozhodl jsem se. Alespoň v tomto okamžiku. Relaxuju.
Dovolil jsem si půlhodinu ŽIVOTA ve spirále času. . .
Děkuji!
PS: Do teď jsem stále o něco usiloval. O dobré známky jako žák, o vzorné chování jako dítě svých rodičů, o velký výkon jako sportovec, o efektivní přístup jako trenér, o tiché naslouchání jako kouč. Jediné, co si v tomto okamžiku přeji, je o nic neusilovat. Jen prostě být. Nikým a vším zároveň. Objevit, jaké to je „TADY A TEĎ“, v půlhodině času. . .
