Sci-fi-za-my-šle-ní 🙁
Koukám na datum, 2.8.2031. Dnes se rozbíhá další ročník národní fotbalové ligy. Vlastně už to není národní liga, teď je to Bernard liga. Podle toho pivovaru, jehož majitel je magor (tak se to alespoň píše v jeho knize). To teda sedí! Magor a fotbalová liga. Jak příznačné… Koupit lístek? Nekoupit? Jít? Nejít? Když já nevím. Je tady sice super stadion, nádherný park! Ale ti lidé…
Všiml jsem si, že v poslední době psali v novinách o dalších živočišných druzích, které planetu Zemi opustily navždy. Už nikdy je nikdo nespatří živé. Všiml jsem si zároveň, že některé druhy přežívají jakoby navzdory času. Takový Fanoušek Český…
Zaseknutý vývoj?
Co je na něm zajímavého a jak je možné, že zatímco jiné živočišné druhy procházejí neustálým vývojem, tento druh se zastavil v čase a stagnuje? Kde udělal Darwin chybu a zapomněl načasovat posun také pro tento druh? Nebo se snad popletl vesmír a umožnil tomuto druhu časovou smyčku? Zajímaly mě odpovědi na tyto otázky a tak jsem se rozhodl otevřít internet a začíst se do vzpomínek jednoho opavského fotbalisty, bývalého brankáře Michala Kosmála. Ve své knize píše:
„Vzpomínám si na Aloise Grussmanna. Byl mi vzorem ve svém přístupu a umožnil mi uchopit význam slova profesionál. Přístup, zaujetí, životospráva, oddanost fotbalu. Učil jsem se každý den a zapamatoval si jednu větu, kterou mi Lojza předal na sklonku své kariéry: ‘Vím, že už nebudu dlouho hrát, proto trénuji každý den tak, jakoby to bylo naposled‘. Až časem jsem pochopil hloubku těchto slov… Vzpomínám si také na jednu nepříjemnou situaci při domácím utkání. Lojza byl těsně před ukončením své kariéry v Opavě a hrál jedno ze svých posledních utkání na profi úrovni. Ne že by mu to na hřišti nešlo, ale prostě už to nebylo ono. Manželka včetně jeho dvou synů seděla na tribuně a sprška slov, jež se snesla na jeho hlavu, se nedá zveřejnit. Bylo mi líto jí, jich a jeho na hřišti. Jakoby tolik let práce bylo zapomenuto ve jménu nepovedeného výkonu a shrnuto do několika urážlivých slov. Vzpomněl jsem si na tuto situaci při svém zápase v dresu Hlučína. V domácím utkání jsme vedli 2-0, chybělo pár minut do konce, trošku jsme popotahovali čas. Ve chvíli, kdy se měl provést odkop od brány, se na tribuně zvedl jeden fanoušek a do ticha v davu zcela bezdůvodně vykřikl: ‚Kosmál, ty kurvo!‘ Ach jo. Kdyby mé příjmení alespoň vyskloňoval, když už někoho oslovujeme-voláme…“
Nezpochybnitelné právo nadávat a urážet
Jak je to tedy s tím vývojem? Kde se to zaseklo? Jak je možné, že si Fanoušek Český přivlastňuje právo být sprostý, bezostyšně urážet, diktovat klubu co a jak má dělat a při tom všem se nazývat hrdým fandou svého klubu a honosit se jeho znakem? Co je špatně, že je toto možné? Co se stalo s vývojem druhu, že tak hluboko poklesl, na úroveň primitivů a vyjadřování neslušného lidu z ulice? Mám doma na památku jeden lístek z fotbalového utkání před mnoha lety, ale žádné doporučení o urážení, nadávání a užívání sprostých slov na něm není.
Bohužel, takoví jsme. Takoví jsme my, Češi. Kritizujeme, nadáváme, urážíme. Bereme do rukou právo soudit druhé, znevažovat jejich snahu a házet je přes palubu. Měříme úspěch postavením, penězi, mocí, silou. Takoví jsme, takoví budeme, dokud se nerozhodneme pro změnu.
Zajímalo by mě, jaké by to bylo, kdyby přišel fotbalista či jiný sportovec za Fanouškem Českým do práce nebo třeba domů. Kdyby na něj spustil, že je kretén, protože nevynesl smetí a nesklidil své ponožky. Nebo by mu sprostě nadal za to, že udělal ve své práci drobnou chybu. Fanoušek Český je na to přece zvyklý a ví, že ani malá chyba se neodpouští. Zajímalo by mě, co by na to tento živočišný druh řekl, jak by se cítil a čím by se obhajoval…
Sport jako divadlo nebo náš odraz?
Abych to uzavřel. Z pohledu kouče vycházím z předpokladu, že v člověku je kromě špatného minimálně stejné procento dobrého. Vycházím z předpokladu, že kdokoli se rozhodne změnit, má v sobě všechny dostupné zdroje k tomu, aby se mu to povedlo. Věřím, že v momentě, kdy pomine časoprostorové vakuum, ve kterém se druh zvaný Fanoušek Český nějakým nedopatřením ocitl, začne doba rychlého rozvoje. Okolní státy nám svou fotbalovou vyspělostí a kulturou chování ukazují, že se dá z fotbalu či jiného sportovního utkání vytěžit ohromná podívaná pro celou rodinu. Tak, aby se manželky sportovců a jejich děti nemusely stydět za své příjmení…
Zlaté pravidlo života: Chovej se k druhým vždy tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě.
PS: Omlouvám se všem Fanouškům, kteří přeskočili tuto vývojovou větev a nechtějí mít s tímto druhem nic společného. Chtěl bych ještě podotknout, že se zde nejedná o výsledek zápasu či výkon hráčů. Celý sci-fi příběh jen nastavuje zrcadlo našemu vlastnímu chování. Nijak bych se nedivil, kdybychom se v něm vůbec nepoznali… Takoví totiž – my lidé – jsme.
