Jdu si tak v létě kolem fotbalového hřiště a najednou slyším křičet trenéra na hráče: „Myslíš si, že mě baví dívat se na ten tvůj vypatlanej ksicht?“
Trošku jsem se polekal a byl jsem pro sebe rád, že mé děti netrénuje takový člověk. Uvědomil jsem si v tu chvíli, jak snadno lze sklouznout k devalvaci vlastní práce zkratovitým jednáním, ať už trenéra rozhodilo cokoli. Celá situace totiž neříká nic o hráči, ale o trenérovi a jeho (ne-)schopnosti udržovat vazbu s hráčem na úrovni přijatelného respektu…
Uvědomil jsem si také, jak široce je u nás rozšířená motivace strachem. V této situaci totiž o nic jiného nejde. Pocit nadřazenosti a síly dává trenérovi do rukou možnost napadat hráče a útočit na jeho nejniternější pocity a to jen proto, že nedokáže ovládnout své reakce. Těžko říct, jak se hráč v tu chvíli cítil a jak smýšlel o sobě a trenérovi. Rozhodně to v něm však neprobouzelo přirozenou touhu zlepšovat se a růst. V tomto okamžiku byl jen nástrojem a loutkou v rukách bezvládné reakce trenéra.
Motivovat hráče křikem a urážkami je možné. Hráče v tu chvíli neinspiruje přirozená chuť uspět a prosadit se. Naopak – pohání ho vysoký stupeň strachu z neúspěchu. Krátkodobě to funguje a člověka to může (ale nemusí) vybudit k lepšímu výkonu.
Z dlouhodobého pohledu je to neefektivní přístup. Leda bychom chtěli vychovat
místo myslících hráčů snadno ovladatelné loutky, které poslušně čekají na příkaz a motivaci zvenčí.
Je důležité připomenout si, že kdokoli pracuje s hráčským potenciálem, stává se v danou chvíli učitelem a průvodcem hráče na jeho sportovní cestě. To, kolik toho zvládne hráče naučit, je přímo závislé na vazbě, kterou si dokáže s hráčem vytvořit. Lidé se učí nejlépe právě díky těmto vazbám.
V opačném případě je trenér jen bubákem, na kterého zůstane nepříjemná vzpomínka.
Hráč může být zatížen vzpomínkou na tuto situaci na velmi dlouhou dobu. Koučování sportovců ukazuje, že někdy i trvale.
o
Otázky: Na kterou konfrontaci s hráčem nejsem s odstupem času příliš hrdý? Jak bych ji změnil, kdybych měl možnost zažít ji znova? Kdy vyzkouším nový postoj a přístup?
Zamyšlení: Informace, které nejsou podpořené vazbou trenér – hráč, mají jen pramalý přínos a dopad v procesu učení. Mnohdy jsou to pro hráče jen slova, která obtěžují. Vazbu s hráčem podmiňuje jedna důležitá věc, jedno kouzelné slovo. Je to – R E S P E K T.
Inspirace: Auto se řídí, lidé se vedou.
Hráč má stejnou lidskou hodnotu jako trenér.
