ÚSPĚCH – to jsou tuny sebekázně!
Kdo si myslí, že sport je jen o vítězstvích a prohrách, mnoho se mýlí…
Tento význam a standard mu přisoudila společnost a systém…
Od nepaměti byl sport o překonávání osobních hranic – nejen hrou proti soupeři, který nám brání v dosažení bodů či branek…
Je prokázáno, že v momentě, kdy nám jde „jen“ o porážku soupeře, vytrácí se silná a příjemná pozitivní energie, kterou přináší radost ze hry…
Je také jasné, že výhra nad snadno porazitelným a nevzdorujícím soupeřem přináší jen chabý odvar opravdového uspokojení ze hry a jednoduché výhry…
Hra jako taková je nám příjemná právě tím, že ji „hrajeme“, ať již usilujeme o jakýkoli osobní či společný cíl…
Podstatou však zůstává – překonání osobních hranic, o něco lepší hra než posledně, zařazení prvků z tréninku, malinké posunutí vlastní koncentrace o kousek výš, naučení se a pochopení něčeho „důležitého“ či přiblížení se svému optimálnímu výkonu…
Z toho jasně vyplývá, že úspěch – ať už si pod ním představujeme cokoli – bude ve finále přímo úměrný naší schopnosti pracovat se sebou, řídit se a vést, nasměrovat svou koncentraci, umět pracovat s rušivými vlivy a všudypřítomným tlakem na konečný výsledek, který se stal jediným měřítkem úspěšnosti. Přestože výsledek, na rozdíl od procesu, nemůžeme mít nikdy úplně pod kontrolou. . .
Úspěch bude vždy o nás, nikoli o druhých…
A když je to o nás, bude to chtít sebekázeň a sebedisciplínu…
Porážet „někoho“ – znamená umět čím dál lépe pracovat se sebou…
ÚSPĚCH – to jsou tuny sebekázně!
Naučme se pracovat sami se sebou.
Tato myšlenka je stará jako lidstvo samo. Využijme ji.
Michal Kosmál, trenér a kouč
