Stimulujete a podporujete nebo zabíjíte a ničíte?
…volné pokračování článku Povídání uvnitř
Jaké bylo cvičení s tužkou a papírem? Kolikrát v životě jsi o sobě takhle přemýšlel? Co nového jsi u toho objevil, naučil se a pochopil, abys to mohl využít v budoucnu na cestě k vlastním úspěchům? Koučování je podle statistiky nejprogresivnějším nástrojem osobního růstu. Za vyzkoušení to zřejmě stojí, když to funguje. „Je to o nás, takže je to na nás“, jak říká skvělý kouč, Pavlína Sadilová (www.balance4you.cz). A já dodám: Kdo se neučí, přestává být dobrý.
Má-li to být pokračování, opustíme dnes vnitřní hlas hráče a rozezvučíme hřmotný hlas trenéra.
Slyšíte to? To je zvuk! Hmm, jak krááásně vibruje prostorem…
Pojďme na to. Hned! Bez odkládání a přešlapování na místě! Takto ke sportovcům často promlouvá jejich trenér.
Neodkopávej to!
Kouč doporučuje: Drž míč. Zbavuješ se míče, změň to. Zvládneš to líp.
Nebojte se soupeře!
Kouč doporučuje: Postavte se jim. Buďte odvážní. Přijměte výzvu.
Nesmíte dnes prohrát!
Kouč doporučuje: Chcete dnes vyhrát. Postavte se tomu čelem. Chcete to zvládnout.
Tak to tam nehrej!
Kouč doporučuje: Hrej to tam a tam. (následuje konkrétní instrukce)
Nechtějte to urvat hned!
Kouč doporučuje: Buďte trpěliví. Vydržte.
Nehoňte to tolik!
Kouč doporučuje: Zpomalte hru. Změňte tempo.
Tam nechoď!
Kouč doporučuje: Běž tam a tam. (následuje konkrétní instrukce)
Nenech se odstavit!
Kouč doporučuje: Zpevni se. Zaber. Vyhraj ten souboj.
Nebojte se!
Kouč doporučuje: Věřte si. Buďte sebevědomí.
A na závěr unikátní věta: Proč to tam kopeš?
Na tuhle je prostě každý krátký…
Kdyby někdo znal správnou odpověď na otázku, proč hráči nekopou tam, kam si přeje trenér, dejte mi prosím vědět. Opravdu by mě to zajímalo…
Jistě jste si všimli, že ve všech instrukcích se objevuje zápor. Trenér stále hráči opakuje, co NEMÁ dělat. Ukotvuje v něm (byť neúmyslně či nevědomě) pocity viny a selhání, které snižují odvahu hráče při plnění dalších herních úkolů. De facto mu trenér říká, co udělal špatně. Hráč však touží a potřebuje slyšet, co MÁ dělat. Je to jako v životě: často mluvíme celé hodiny o tom, co NEchceme, málokdy však dokážeme mluvit jasně a konkrétně o tom, co CHCEME.
Ač to zní možná divně, v životě není nic důležitějšího, než mít jasno.
Mluvme o tom, co chceme. Ztrácíme čas, pokud si dokola říkáme o to, co nechceme.
Závěrem jedna důležitá poznámka. Záměrně jsou všechny věty napsány způsobem, který ukazuje, že trenér v komunikaci NENÍ součástí mužstva, není na jedné lodi a nehraje s týmem. A tým to vždy cítí. Někdy neví jak a proč, ale cítí to. Trenér, opravdový trenér kolektivního sportu, pokud mluví k celému týmu, nemluví o nich, ale O NÁS…
Takže?
