Ve své praxi pokládám rodičům sportovců zdánlivě jednoduchou otázku: Jaké je vaše dítě? Odpovědi obsahují mnoho různých informací: v pokoji má bordel, nechce se mu uklízet, do školy se neučí, jen když opravdu musí, strká se se sourozencem, s ničím nepomůže, vymýšlí si, odmítá jíst zeleninu atd. Můžeme spolu konstatovat, že: všechna pojmenování označují rodičovská…
Přemýšlel jsem, co je cílem v práci s mladými sportovci. Výsledky? Dovednosti? Osobnost? Smlouva? Profi sport? Přestup? Nemohl jsem na to přijít, protože se to míchá, navzájem podmiňuje a ovlivňuje. Nakonec jsem však objevil „kolo“… – Většina sportovců začíná se sportem proto, že je na tom něco baví, přitahuje. Nebo je přivede rodič a sportovce…
Dnes nabízím trenérům a rodičům rychlou „mentální techniku“, která změní jejich životy, kariéry a vztahy… Takže rovnou k věci. Malé děti, které nedostanou to, co chtějí anebo si všimly, že svět se netočí jen kolem nich, si křikem vymáhají a vynucují: hračky, zájem, hranice, důkaz převahy atd. Neznají jiný nástroj. Nevědí si rady. Čekají pomoc a…
Jak často slyším naříkat rodiče na adresu svých dětí: neumí to a tamto, nedělá to a tamto, zvoral to a tamto, je takový a ne makový. Někdy se k nim chovají, jako by to byla shnilá jablka. Poměřují je, hodnotí a neustále srovnávají „se svou představou“. – Víme už dlouho, že prostředí ovlivňuje naše geny….
„On mi na tom turnaji nezahrál ani Ň. Přitom takový talent!“ Takhle lamentuje trenér a ptá se mě, co s tím hráčem má jako dělat! A tak si chvíli povídáme… Zjišťujeme, že 13 letému chlapci se nedávno rozešli rodiče. Povídáme dál… Zjišťujeme, že velkou část své duševní energie spotřebuje mladý organismus na „srovnávání se se situací“….
Tak, a je to tady! Stojím na prahu dospělosti! Dívám se vstříc výzvám a těším se, jak budu dobývat svět. Moje procházka růžovým dětstvím skončila… Byla to celkem jízda. Uteklo to rychle i díky lidem kolem mě. Když si to tak uvědomím, tak se kolem stále někdo motal. Nejdříve to byla laskavá máma, potom důsledný…
Když jste malí, nezbývá vám než pozorovat dospěláky, co a jak dělají. Od nich se vlastně učíme chápat, jak ten svět běží a jak se “dělá život“. Také nezůstává nic jiného než dospělým věřit, co říkají a co dělají. Časem ve vás však začne hlodat červíček: co kdybych to dělal po svém? Dá se říct,…
Tak už jsem zase o trošku starší. Kráčím si tou svou mladistvou kariérou, protože mě sport baví, a hlavně cítím oporu ve své rodině. To důležité slovo je – cítím. Čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, že nejčastější spojení, které jsem používal po příchodu domů bylo: mamííí, jsi doma? Mamka tak nějak udržuje doma…
Už je to pěkných pár měsíců, co kopu do míče a pořád mě to baví. Trenér dělá dobré tréninky, s klukama se pošťuchujeme a nejvíc se mi líbí, že z toho nikdo nedělá mega vědu. Cítit se na tréninku v pohodě, mít možnost udělat chybu a taky úžasná schopnost trenéra s námi o tom všem mluvit, to vše…
Tak už jsem se tady zorientoval a pár měsíců se proháním po hřišti. Je to bezva. Mám tady kámoše, je tady dobrá nálada a trenér nás učí všelijaké blbinky s míčem. Už jsem se naučil trošku žonglovat s míčem a jednou jsem byl dokonce v naší malé soutěži první! Můj táta je můj parťák a ví, jak na…