JABLKA V SUDU

Jak často slyším naříkat rodiče na adresu svých dětí: neumí to a tamto, nedělá to a tamto, zvoral to a tamto, je takový a ne makový. Někdy se k nim chovají, jako by to byla shnilá jablka. Poměřují je, hodnotí a neustále srovnávají „se svou představou“.

–

Víme už dlouho, že prostředí ovlivňuje naše geny. Konstatování „je to dědičné“ se v dnešní informačně bohaté době jeví trochu jako výmluva než věcný argument. Snad by bylo vhodnější použít ekvivalent – „je to okoukané“. Ano, naše děti se učí nápodobou. Moc hezky se to dá odezřít v dokumentu „Mimina“, kde mladší dítě kouká na starší a jen hezky opakuje to, co vidí…

–

Takto je snadné pochopit lenivost syna (když se doma táta fláká) nebo vznětlivost dcery (když máma nedá mobil z ruky, stále ji „někdo“ ruší a ona reaguje zbrkle a uštěpačně).

Věřím, že tato optika náhle dává rodičům novou možnost: zamyslet se, jestli shnilá jabka nejsou spíše problémem samotného sudu…

–

Opravit „rozbitý sud“ není vůbec snadné. Zvedněte tátu od telky nebo zakažte mámě, aby nekřičela, když dítě neposlouchá.

Uzdravit shnilé jablko je sice fuška, ale pomalou, trpělivou prací se to dá společným úsilím zvládnout. Základem je však sud, ve kterém se jablíčko nachází. Zpevnit, vyztužit takový sud si žádá angažované rodiče. Ne jednoho z rodičů, ale oba. Když má problém v rodině jeden její člen, pak se to týká všech. Problém nemá dítě, ale my: naše rodina.

–

Jak toto téma zvolna silněji a hlasitěji prosakuje společností, více a více rodičů hledá informace a možnosti porozumět problematice výchovy. Cílem je „vědomé rodičovství“ okrájené od nefunkčních vzorců, stereotypů a tradic, které jsme – jak jinak – také někde okoukali…

 

MICHAL KOSMÁL @ OSOBNÍ ROZVOJ NA MÍRU @ 2024

leadership / koučink / mentální příprava / osobní pohoda