Trénování očima kouče – koučování očima trenéra
ZAKLÍNÁNÍ (sci-fi sumárum)
Zaklínaní je nová, velmi progresivní metoda, která potlačuje rozvoj sportovního a lidského potenciálu! Objevili ji trenéři, kteří už mají nejvyšší trenérské licence a ukončili získáním certifikátu své vzdělávání. Přišli na způsob, jak postupně uzavírat rozvoj svého hráče. Tak dlouho si lámali hlavu, až objevili moudra všech mouder a pravdy všech pravd!
Zde předkládám nejnovější objevy v těchto oblastech:
- Budu-li hráče neustále kritizovat – uzavře se, dále neroste a neklade odpor
- Jsem-li jeho nadřízený, musí mě hráč poslouchat a nemá právo na svůj názor
- Má-li hráč na hru jiný názor než trenér, je to špatně
- Nedělá-li hráč to, co po něm chci, vyhrožováním toho dosáhnu
- Pozice trenéra mi dává právo soudit charakter hráčů, jejich postoje, jednání a chování
- Jako trenér mohu manipulovat lidmi a dělat s nimi co se mi zlíbí
- Vše je podřízeno výsledku – o výkon či zlepšení nejde
- Když se něco nepodaří – je to vina hráče
- Když se hráč neposouvá výkonnostně – je to chyba hráče
- Rozvoj hráče začíná rozvojem hráče. Trenér je z obliga a nemá s tím nic společného
- Pokud jako trenér nevzbudím v hráči zaujetí pro činnost, je to chyba hráče
- Neposlouchá-li hráč v tréninku pokyny trenéra, je to chybná výchova rodičů
Tyto nepřehlédnutelně nové objevy v oblasti rozvoje sportovního potenciálu byly publikovány v odborných časopisech! Nelze tedy o nich spekulovat, natož pochybovat! Závěry vycházejí z dlouhodobých pozorování započatých v dávné minulosti, kdy byl od hráčů vyžadován autoritářský přístup zvaný
„DRŽ HUBU A KROK“.
Nejznámějším zdrojem informací je sborník faktů a pravd nazvaný
„PORAĎ SI SÁM“
(s výstižným podtitulem „S námi se taky nikdo nepáral“).
Zde jsou rozvinuté závěry skupiny odborníků na výše zmíněná témata:
- Budeme-li hráče pravidelně kritizovat, podaří se nám napadnout jeho sebevědomí a sebejistotu. Tím se stane povolnějším směrem k našim představám. Nebude mít sílu na svůj názor.
- Hráč je tady od toho, aby poslouchal a plnil naše příkazy. Jakýkoli projev kreativity či nevšední nápad a řešení se dopředu zamítá. Hráč plní jen to, co my říkáme.
- S hráčem nikdy nediskutujeme! Nikdy! Nikdy! Nikdy! (mohl by mít pravdu!)
- Myslím-li si o hráči, že pochybil, je to pravda, aniž bych si zajistil dostatek informací.
- Nelíbí-li se nám charakter hráče, bez ohledu na náš charakter máme právo ho z pozice nadřízeného odsoudit. Zároveň tím narušíme pocit vlastní hodnoty hráče a tím se stane manipulovatelnějším.
- Když se něco nepodaří – není to chyba systému. Je to chyba hráče!
- Pokud hráč není zaujatý našim tréninkem – nemá tady co dělat. Seženeme jiné ovce.
- S tímhle materiálem já mám pracovat? Okřídlená věta neúspěšného Bóži Zenkla ze seriálu Okresní přebor se stává zamilovanou mantrou mnoha trenérů.
Jak to teda funguje?
Konference trenérů ukotvených v minulosti, mnohdy ještě s propocenými hráčskými čísly na zádech místo elegantního trenérského vystupování, skončila obrovským potleskem. Všichni byli spokojeni, protože nepustili otěže ze svých rukou. Nenechali hráče, aby se nadechli k lepšímu výkonu a povedlo se zadusit jejich potenciál tak, že hráči opakovaně předvádějí jen průměrný výkon, což opakovaně spouští další kolo kritiky za jejich výkon jak ze strany trenérů účastnících se světové konference, tak jejich nadřízených v klubech. Tím získávají trenéři tolik potřebnou kontrolu nad systémem.
Zvláštní dodatek z konference
V extrémních případech může dojít k tomu, že tuto filozofii hráč prohlédne a začne na sobě sám pracovat – bez trenéra. Jeho výkonnost začne růst a trenéra to může znejistit. Trenér se začne ptát: Jak to, že jeho výkonnost roste, přestože nedělá to, co mu říkám já?
I na toto téma našla konference trenérů klíč! Chcete se k němu dostat?
Tady je:
Přehnanými ambicemi a touhou po úspěchu se může hráč zahltit natolik, že se stane sám sobě překážkou. Tím se potvrdí správnost předcházejících trenérských tvrzení.
V tomto bodu nelze jinak než tuto úvahu podpořit!
Je večer
Souhlasné pokyvování protřelých trenérských velikánů opakovaně potvrdilo nejnovější závěry společného setkání a v poklidu přicházejícího večera uzavřelo rokování u velkého historického stolu.
U starého stolu, jenž tiše stál v údivu,
bez komentáře a odporu.
Vyjímal se minulostí obroušenou dřevitou strukturou,
a byl lehce zaprášen nánosem
nostalgicky známých názorů a slov.
Právě oněch slov, která
stojí znova a znova u zrodu fotbalových dějin. . .
Dogmata, schémata a šablony – to vše dostatečně brání rozkvětu hráčova mistrovství a vytváří v pravdě silné pilíře, podpírající pocit moci, kontroly a nadvlády nad fotbalovou budoucností.
Zlaté pravidlo Života – „Nečiň druhému, co nechceš, aby činil tobě“ – bylo navždy vyškrtnuto z dějin a prohlášeno za omyl lidstva.
Čím větší je touha po moci a kontrole, tím větší je strach z jejich ztráty
ZÁVĚREM
PS1: Sci-fi sumárum je nový a naprosto ojedinělý literární útvar, který poukazuje na určité principy práce s lidmi. Může vést k zrcadlové sebereflexi, která je prvním „AHA momentem“, jež může předcházet případné změně. Pokud se někdo v zrcadle pozná, jistě je podobnost čistě náhodná, v lepším případě může vést k zamyšlení. Jiné ambice si tato literatura ani neklade.
PS2: Inspiraci a podněty jsem trpělivě sbíral přes 20 let u profesionálního sportu jako hráč a trenér a také jako tichý a trpělivý pozorovatel (nejen fotbalového) tréninkového procesu (nejen) mládeže na mnoha místech ČR.
PS3: Věřím a jsem přesvědčen, že existují také jiné cesty.
PS4: Proměna začíná pohledem do zrcadla. Každý – včetně mě – ho máme doma. . .
