Člověk je tvor, který se hodně bojí. Nemoci, ztráty kontroly, bolesti. Někdy se bojí života, většinou se bojí smrti.
V roce 2006 mi byla diagnostikována “nevyléčitelná nemoc“. Cítil jsem se marně. Měl jsem vztek, byl jsem uvnitř rozervaný, zároveň hluboce nešťastný a ten nejhnusnější pocit na světě k tomu všemu se nazývá bezradnost.
Když se děje něco hnusného – což je takový paradox – je pro vás připraven potenciál něčeho skvělého. Jen o tom ještě nevíte.
Bylo potřeba zaujmout k tomu postoj. Alespoň “nějaký postoj“, když ne postoj funkční. Protože jsem mezi přáteli vnímán trošku jako filozof a snílek, vzal jsem to od podlahy.
„Pane doktore, takže my se teď budeme následujících třicet let pravidelně vídat?
„Ano, Michale“.
„Dobře. Jaká je pravděpodobnost, že je možné tuto nevyléčitelnou nemoc překonat? Kolik lidí se vyléčí?“
„Statistika říká, že jeden ze 100 000, Michale.“
Moje reakce na jeho matematiku byla jednoduchá: „Dobře, tak JÁ (Michal) jsem ten jeden…“
…
Mám velké štěstí: v mých buňkách je otisknuta silná naděje. Prostě od malička věřím, že věci dopadnou dobře. A jsem bojovník.
Takto začala moje nejdůležitější a nejdelší MENTÁLNÍ PŘÍPRAVA v životě.
Co to ta mentální příprava vlastně je? Jednoduše řečeno uděláte to, co většina populace neudělá: aktivujete a do života zapojíte svůj “mentální systém“. Ten tělesný byl v rozkladu a ten emocionální vařil naplno, ale nic kloudného neuvařil.
(Zde bych rád připomněl, že být “homo sapiens moudrý”, je spíše určitý potenciál a příležitost, než že se jedná o nějakou “danost“. Vidíte to nejlépe ve chvílích, kdy matka s nákupem ječí po malém dítěti nebo šílenec jede v silném dešti po dálnici 170 a ve městě střihne 2x červenou na semaforu.)
Zpět k věci. V mnoha domorodých národech je “nemoc“ vnímána jako “onemocnění duše“. A duše strádá, když vaše vztahy nefungují, chřadnou a nepřinášejí radost. Důsledkem je, že sami sebe – tedy svůj život – neprožíváte uspokojivě.
Bolí to a prožíváte “utrpení“.
Kdo by to neznal, když je utrpení tak silnou součástí lidských dějin i našeho každodenního života.
Detaily svého soukromí si nechám pro sebe. Ale léčení mohlo započít.
Zajímavé bylo, že ten první krok znamenal “vzdát se své bojovnosti“. Protože to, co mé tělo dělalo, bylo “bojování proti sobě“. To je podstata autoimunitních onemocnění.
Transformoval jsem bojovnost v “trpělivé odhodlání“. A to zabralo.
Možná si říkáte, že mentální příprava je něco, co patří jen do sportu. No… Pro doplnění: v tu dobu jsem hrál ještě profesionálně fotbal. Ráno jsem snědl suchý rohlík, abych přečkal cestu na zápas. Jestli vás napadá, že to muselo být velmi vyčerpávající, tak bylo. Shodil jsem 8 kilo vybudovaných svalů, které jsem si jako sportovec tak pečlivě hýčkal.
Abych to neprodlužoval. Trpělivě jsem řešil své vztahy, zapojoval u toho rozum, denně cvičil svou mysl. Co se stalo? Mé emoce se začaly projevovat jinak. Zvolna, pomalu se objevoval klid a smíření. Nejdříve po kouskách, později více a více.
Má střeva dnes neobsahují žádný zánět. Jsou úplně hladká a čistá. Nakonec se uzdravilo i mé tělo.
Člověk disponuje zajímavým potenciálem. Já disponuji nevyužitým potenciálem. Vy v sobě máte netušený potenciál!
Dost keců, protože už tak je to dlouhé až až. Možná by stačilo konstatovat, že mentální trénink, příprava či jak si to pro sebe nazvete, může být součástí každodenního života. Je tady pro nás, může nám sloužit ku prospěchu a využít ji může každý.
Bolest a utrpení mohou být spouštěčem velkých změn. Potkalo mě něco, co jsem si nepřál a rozhodně jsem to neplánoval! Ale – protože jsem našel odvahu a potkal správné lidi – cítím se dobře a “prožívám stav zdraví“.
Být v tomto stavu neznamená “absenci nemoci“, jak to občas klasifikují lékaři.
Jedná se o stav “ponoření se“ do vlastního života.
Stav, kdy se večer unavení uložíte do postele a zároveň se nemůžete dočkat, až začne nový den…
PS: Při léčení jsem využíval práci s osobnostní diagnostikou. Po tři roky, v pravidelných půlročních intervalech, jsem “snímal svůj duševní stav“ a probíral ho trpělivě se svým terapeutem (mentorem). Diagnostiku si můžete samozřejmě vyzkoušet také i bez závazku jakékoli další spolupráce. Pro více informací si napište na michal@kosmal.cz. Rád poskytnu doplňující informace, aby dobré věci sloužily dobrým lidem😊
michal kosmál @ 2025
bezpečný prostor pro společný růst
