Prohra týmu znamená automaticky, že nikdo z týmu nezvítězil…
Občas narazím v týmovém sportu na “jájínka”:
– já jsem dobrý
– já dávám góly
– a oni dostávají góly.
🤘 Tak by se dala jednoduše definovat optika takového sportovce.
🧠 Trvá poměrně dlouho než pochopí, že když je konečné skóre jeho týmu záporné, vyplývá z toho, že ani on nevyhrál. Přestože je tak dobrý, skvělý a úžasný 💪
Kolektivní sporty vyžadují, aby lidé spolupracovali.
Jenže spolupráce – to je chtěná, zlatem vyvažovaná, ale celkem náročná sociální kompetence. Vyžaduje, aby si ego trochu zdřímlo a potřeby týmu byly důležitější než požadavky hráčova “já”.
Pokud touto sociálně zralou dovedností hráč nedisponuje, nelze ji od něj automaticky očekávat 🤷♂️
Co s tím? Je to na dlouho, ale pokud za to hráč stojí a má zájem, pak:
– komunikovat a vysvětlit
– dovychovat
– ohraničit
– trpělivě, důsledně učit
– oceňovat každý pokrok
A také modlit se a doufat, že to aspoň trošku “naskočí”.
👀 Pro tenéry je celkem objevným tématem, že spolupráci (kromě toho, že její základy zažíná rodinné prostředí) mohou otevírat a učit prostřednictvím sportu. Máme k tomu dokonce konkrétní a vhodná období. Sport tudíž není jen o výsledcích, ale také o “kultivaci” osobnosti hráče a podnětech, které vedou k jeho sociálnímu zrání.
Tato zralost je následně předpokladem spolupráce.
Ale o tom zas až jindy 🙏
michal kosmál @ 2025
bezpečný prostor pro váš osobní růst
