„Michale, prohra 0-1, ale jsem vnitřně šťastný. Všechny rady jsem využil. Ta psychologie je fakt masakr😊.“ Jaké rady mohou být užitečné? Proč je ta psychologie masakr? Jsme lidé z masa a kostí a v podstatě jsme stejní. Odlišují nás jen „osobní citlivosti“, což ve výsledku vypadá tak, že na stejné podněty často reagujeme každý trochu…
Tak, a je to tady! Stojím na prahu dospělosti! Dívám se vstříc výzvám a těším se, jak budu dobývat svět. Moje procházka růžovým dětstvím skončila… Byla to celkem jízda. Uteklo to rychle i díky lidem kolem mě. Když si to tak uvědomím, tak se kolem stále někdo motal. Nejdříve to byla laskavá máma, potom důsledný…
Když jste malí, nezbývá vám než pozorovat dospěláky, co a jak dělají. Od nich se vlastně učíme chápat, jak ten svět běží a jak se “dělá život“. Také nezůstává nic jiného než dospělým věřit, co říkají a co dělají. Časem ve vás však začne hlodat červíček: co kdybych to dělal po svém? Dá se říct,…
Tak už jsem zase o trošku starší. Kráčím si tou svou mladistvou kariérou, protože mě sport baví, a hlavně cítím oporu ve své rodině. To důležité slovo je – cítím. Čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, že nejčastější spojení, které jsem používal po příchodu domů bylo: mamííí, jsi doma? Mamka tak nějak udržuje doma…
Už je to pěkných pár měsíců, co kopu do míče a pořád mě to baví. Trenér dělá dobré tréninky, s klukama se pošťuchujeme a nejvíc se mi líbí, že z toho nikdo nedělá mega vědu. Cítit se na tréninku v pohodě, mít možnost udělat chybu a taky úžasná schopnost trenéra s námi o tom všem mluvit, to vše…
Tak už jsem se tady zorientoval a pár měsíců se proháním po hřišti. Je to bezva. Mám tady kámoše, je tady dobrá nálada a trenér nás učí všelijaké blbinky s míčem. Už jsem se naučil trošku žonglovat s míčem a jednou jsem byl dokonce v naší malé soutěži první! Můj táta je můj parťák a ví, jak na…
Je mi sedm a jdu s tátou na svůj první trénink. Nejlepší by bylo, kdyby šla i máma, ale musí se starat o mladšího bráchu. Trošku se bojím. Nevím přesně, co mě tam čeká. Jaký bude trenér, jestli se mi tam bude líbit a co jiné děti? Ani nevím, co budeme dělat. Budeme hrát fotbal?…
Jedno místo v mé hlavě mám obzvláště rád. Odehrávají se tam mé minulé úspěchy, představuji si v něm nové okamžiky, maluji si své osobní výkony. Ano, maluji. Je to totiž „plátno“ mé mysli. Objevil jsem ho náhodou. Kdysi dávno, to jsem ještě aktivně hrál, jsem si sedl na dovolené proti východu slunce. Zavřel jsem oči,…
Míč těsně minul tyč! O dvacet centimetrů. To je smůla! Puk poskakuje po čáře, brankář ho na poslední chvíli vyráží! Málem gól! To je smůla! Ještě pokus v posledních sekundách, hod na koš, skoro to tam padlo! To je smůla! Nebo není? Těsně, málem, skoro, možná, asi, snad. Toto nejsou slova šampiónů! Jak si to můžu…
Kde končí hranice trenérského ega a začíná služba ostatním? Pozice sportovního trenéra je služba. Úkolem trenéra je „sloužit“ rozvoji toho, s kým pracuje. Přestože má hierarchicky vyšší postavení, které mu nikdo nebere. Je zodpovědný za to, co a kolik toho hráče naučí. Je stejně tak zodpovědný za to, co hráče nenaučí. Tuto poslední větu někteří…