Branou k pokroku sportovce je SEBEPOZNÁNÍ… Kdo jsem? Kde jsem? Jak mi tady je? Kam směřuji? Co chci pro sebe? Co chci pro ostatní? Koučovací sezení vždy přinášejí nové objevy: o sobě, o situacích, o vlastním chování…o své jedinečnosti. Ano jsi JEDINEČNÝ/Á!!! Pozor: nikoli však ve smyslu lepší než druzí, ale v rovině jedinečného způsobu…
Za – tracené nikoli jako špatné, nevhodné, nechtěné. Za – tracené, jako ztracené, zapadlé, přehlížené, nevyužité… Jen si to představ. Trenér Pepa I. říká svým hráčům: Tady to dáte do strany…tady musí být pohyb…ideálně si to tady vyměníte …a mezitím je tu ta nabídka…všichni se posunujou…tady vytváříme příležitost k zakončení. Dejte si bacha, abyste tam neletěli…
K čemu tento článek na konci „týdne emočního vedení“? Protože… …JE POTŘEBA NEUSTÁLE PŘEHODNOCOVAT DOPADY NAŠEHO PŮSOBENÍ NA TY, SE KTERÝMI PRACUJEME! Momenty, ve kterých nezvládáme svoji lídrovskou roli, se nezmazatelně vpíjí do psychiky sportovců a stávají se jejich nepřekonatelnými překážkami. Částečnou obhajobou pro trenéry je fakt, že v tom nejsou jako autority sami. Notnou…
Sportovci často zůstávají za očekáváním. Za svými “možnostmi“. Je zajímavé, že jedním ze zásadních činitelů, ovlivňujících jejich výkonnost, je také trenér a jeho vliv a působení na hráče. Prostě jejich vzájemný VZTAH a KOMUNIKACE Možná (přál bych si to) si čím dál více trenérů uvědomuje, že nese na svých bedrech váhu zodpovědnosti za kariéru sportovce….
Potkal jsem jednoho upovídaného kamaráda a ten se do mě rovnou pustil: „Ty prej seš teď ten kouč? To mi teda řekni, že když posadíš sportovce do křesla, dokážeš zvednou jeho výkonnost. Ty vole, na co ses to dal? Tomu nevěřím! Co to ten koučink vůbec je? Že za to lidi vůbec platí! Vykecat se…
Slova mají sílu! Záleží na tobě, jak s tou silou nakládáš! Často jsi zvyklý „oceňovat“ dovednosti: kličky, střely, zasekávačky… Rád „oceňuješ“ taktiku: tam nestůj, tam stůj, co tam děláš, tam být nemáš… „Oceňování“ má samozřejmě směr pozitivní a negativní. V Čechách převažuje směr negativní: vyzvihujeme, co se nepovedlo a mluvíme o tom, co se nestalo….
Mám jistý názor. Myslím si, že „správný“ trenér je ten, kdo pozvedá ELÁN, SEBEVĚDOMÍ A NADŠENÍ svých hráčů k výšinám… Proč jsem tedy (opakovaně) svědkem zcela jiného přístupu? Přístupu, který nazývám DĚLEJ – NEMLUV – NEPTEJ SE! Tak, jako prožívá náročné chvíle na hřišti hráč, objevují se náročné chvilky také ve „výkonu“ trenéra. Přestože si…
Člověk je tvor komplikovaný. V hlavě má často zmatek. Někdy dokonce zaměňuje to, co si myslí za to, co se děje. Přestože se děje úplně něco jiného… Plná hlava starostí může přinést určité komplikace. Přetlak, který způsobuje množství myšlenek a jejich “vír“ uvnitř naší hlavy generuje někdy velmi nepříjemné důsledky. Otázka: Jak mi je, když mám…
Občas vedeme diskuse o tom, jestli hráče tlačit do výkonu nebo ne. Často objevíme dávno objevené – že mnohdy je tlak velkou překážkou při dosahování optimálního výkonu. Přesto jsou chvíle, když může “dobře vedený“ tlak pomoci zvládnout překážku. A tak mě napadá otázka: kolik tlaku je “akorát“? Můžeme souhlasit s myšlenkou, že trénování je “směsicí“ přístupů,…
„Potřebujete vyčítání, hněv a další šípy, které člověka akorát zraňují? Ne, nedělejme ze sportu klidné a tiché místo. To ne! Ale vystupujme jako AUTORITA S VLIVEM, ne jako diktátor, boss a umanutý, věčně naštvaný soudce cizích chyb. Protože takové chování jsou jen zabalená slabost a strach ze ztráty kontroly. Křičí ten, kdo si neví rady…“ Několik…