K čemu tento článek na konci „týdne emočního vedení“?
Protože…
…JE POTŘEBA NEUSTÁLE PŘEHODNOCOVAT DOPADY NAŠEHO PŮSOBENÍ NA TY, SE KTERÝMI PRACUJEME!
Momenty, ve kterých nezvládáme svoji lídrovskou roli, se nezmazatelně vpíjí do psychiky sportovců a stávají se jejich nepřekonatelnými překážkami.
Částečnou obhajobou pro trenéry je fakt, že v tom nejsou jako autority sami. Notnou dávkou přispívají také ti, na jejichž hlavu dopadá absolutně největší díl zodpovědnosti: rodiče. A to proto, že to všechno dopustí. Někdy zlo na svých dětech páchají sami, jindy mu nevěnují pozornost a ve jménu „výsledků a úspěchů“ ho rádi přehlížejí. Když mluvím o dětech, nemyslím tím jen malé špunty, ale často téměř dospělé lidi „pod nadvládou“ autorit!
Napište si na michal@kosmal.cz o TŘI OPRAVDOVÉ PŘÍBĚHY. Ukážu na živých příkladech z praxe, jaké reálné důsledky způsobuje nevhodný vliv autorit (rodičů + trenérů) v životě mladých sportovců. Veřejně nikde k dispozici tento dokument nebude.
PROTOŽE TAKHLE TO ROZHODNĚ NECHCEME!
–
Můžeme nyní společně projít malou sebereflexí a zamyslet se nad těmito podněty?
Chceme po hráčích výkon, ale sami nemáme o vlastním výkonu a jeho důsledcích ani ponětí.
Chceme odolné hráče, přitom jejich odolnost nijak konkrétně a cíleně nebudujeme.
Chceme od nich smysluplné reakce a chování a často se sami jako autority příliš smysluplně nechováme.
Chceme, aby uměli komunikovat, ale neumíme je to naučit.
Někdy jsme jako dospělí příliš nedospělí a přesto si troufáme očekávat „dospělost“ od těch, kteří do ní mají jak věkem, tak vývojově ještě opravdu daleko.
Nevědomost neomlouvá, protože důsledky sklízíme ještě za našeho života: prostřednictvím našich dětí a hráčů.
KVALITU ŽIVOTA POZNÁME PŘEDEVŠÍM NA VZTAZÍCH, KTERÉ ŽIJEME!
Unikají nám souvislosti mezi naším působením na ty, se kterými pracujeme a téměř se tím nezabýváme.
Ignorujeme sociální oblast sportovní přípravy, jako by hráči byli stroje na výrobu gólů.
Nemám nic proti náročnosti, hranicím, disciplíně, smysluplnému tlaku ani konstruktivní kritice. Právě naopak!
Jen si potřebujeme uvědomit, že jsou to určité “nástroje“ v rukách autorit, se kterými je potřeba se naučit dobře (lepší slovo je „vhodně“) zacházet.
Jinak se mohou stát vražednými zbraněmi, bodat a ubližovat, štípat a kousat, sžírat a vnitřně rozežírat.
PROTOŽE HRÁČ JE STÁLE „JENOM“ ČLOVĚK…
PS: Osobní omluva těm, které téma popuzuje a už dávno přešli na stranu „emočního vedení“. Převaha „udušeného hráčského potenciálu“ mě však nutí se tímto tématem stále dokola, znovu a pravděpodobně ještě dlouho zabývat. Jakýkoli posun na straně trenéra v kvalitě jeho vztahů ke sportovcům je malým úspěchem v dlouhé řadě opakujících se „sociálně – emočních“ porážek…
MICHAL KOSMÁL @ OSOBNÍ ROZVOJ NA MÍRU @ 2022
koučování / poradenství / diagnostika / mentální zdraví
