Marcel Losada je brazilský psycholog, který objevil zajímavý “poměr prosperity“. Abyste nemuseli dlouze zkoumat pozitivní psychologii, shrnuji zde několik závěrů do dvou uchopitelných myšlenek, které jsou využitelné v naší trenérské praxi. Pokud už je znáte – využíváte opravdu a naplno jejich sílu?
1. Prospěšné důsledky pozitivních emocí – rozšiřování a budování vnitřních zdrojů
Na rozdíl od negativních emocí typu strach nebo hněv, pomocí kterých identifikujeme vnější zdroje problémů a bojujeme s nimi (ano, kdykoli ve svém svěřenci probudíme svým jednáním strach, přestává se učit a začíná bojovat – spouští sebezáchovné obranné systémy sloužící k přežití), nám pozitivní emoce pomáhají rozšiřovat a budovat naše vnitřní zdroje, ze kterých můžeme čerpat v budoucnu. Pro sport to znamená, že pokud při činnosti dokážeme probouzet pozitivní emoce, dítě i dospělý se snadněji učí, méně se “brání“ a důsledkem je větší celkové prospívání. Odtud také myšlenka, že podpora (nepleťte si s odměnou) vás naučí růst, naproti tomu trest vás naučí více bojovat a utlumuje touhu po růstu, tedy přirozenou motivaci posunovat se vpřed. Podporou pozitivních emocí neriskujeme uspokojení, které přichází ze zcela jiných důvodů. U pozitivních emocí nejde jen o to, že jsou aktuálně prožívány jako příjemné: jsou neklamným znamením, že u nás dochází k rozvoji, že si akumulujeme psychologický kapitál nutný pro zvládání složitých událostí v budoucnu.
2. Poměr pozitivních a negativních vyjádření v komunikaci (firmy, týmy, rodiny)
Byla objevena “ostrá hranice“ mezi prosperitou a propadem či nefungujícími vztahy. Pokud je poměr pozitivních versus negativních prohlášení nejméně 2,9:1, firma prosperuje, týmy rostou. Pod touto hranicí firma neprosperuje. Pokud chcete vybudovat láskyplný a silný vztah, potřebujete poměr ještě vyšší – 5:1. Poměr na hranici 2,9:1 znamená, že pomalu spějete k rozvodu. Poměr 1:3 znamená vztahovou katastrofu. Jistě, ve sportu nepotřebujete sňatek s hráčem, abyste uspěli. Potřebujete však “fungující vztah“ k tomu, aby týmy a jednotlivci rostli a učili se (či spíše naopak – učili se a díky tomu rostli). Zajímavé v tomto směru je, že zázračným klíčem úspěšné práce s mládeží v jednom klubu (FC Barcelona – asi znáte) je … hádejte … kvalita vztahu trenér – hráč. Neznamená to, že musíte být s každým kamarád a chválit kdejakou prkotinu. Znamená to, že potřebujete nutně s hráčem vztah navazovat, průběžně obnovovat a neustále budovat. Také to znamená, že je naprosto nutné a žádoucí “přichytávat hráče u toho, co se mu daří“. Tímto: posilujete svůj vztah s hráčem, podporujete jeho pozitivní emoce, růst, a hlavně mu pomáháte budovat jeho vnitřní zdroje, které mu později pomohou zvládnout a překonat se sportem spojenou kritiku. Tento postup nesmíte přeskočit či obrátit. Pokud se tak stane, čeká vás ze strany hráče buď vzrůstající strach z autorit, nových a těžkých situací nebo naopak ignorace trenérské autority. Tedy postoje, které brzdí procesy učení. Práce s kritikou není vrozená, ale učíme se ji.
Naučte zvládat hráče kritiku tím, že jim pomůžete vybudovat dostatek kladných a silných vnitřních zdrojů
To důležité, co by mohl každý trenér vědět je, že hráč je takový, jaký je, nikoli takový, jakým bychom ho chtěli mít. Za komunikaci směrem k hráči je zodpovědný trenér.
Trenér je zodpovědný za budování vzájemného vztahu a je plně zodpovědný za “poměr v komunikaci“
Tolik inspirace z díla Martina Seligmana. Martin Seligman je tvůrcem pozitivní psychologie a prezidentem americké psychologické komory. Má za sebou 45 let výzkumu v této oblasti. Jeho poselství je značné a značně jednoduché: budujte své silné stránky, posilujte své vnitřní zdroje. Ty vám v těžkých chvílích pomohou zvládnout situace, problémy a nároky, které potřebujete vyřešit.
„Pokud se zaměřujete na negativní události, zvyšujete tok problémů, napětí či strachu. Nic z toho vám nepomůže situaci řešit.“ (Martin Seligman: Vzkvétání – nové poznatky o pozitivní psychologii).
Občas se jako kouč potýkám s výtkou: ty se s nimi moc mazlíš, nedá se jen chválit. Chtěl bych argumentovat, že koučování není o chválení, já sám téměř nechválím (spíše oceňuji a obdivuji) a nevím, jak to praktikují jiní trenéři a koučové. Pro mě je to o tom, že “dovolíte hráči objevit svou sílu a přednosti“ a to tak, že “vedete komunikaci“ a pomáháte “uvědomit si“ tyto procesy (realitu) samotnému hráči bez vnější “informační intervence“. Jednoduše mu neřeknete, jak je skvělý, ale dáte mu možnost díky komunikačním nástrojům objevit, co udělal dobře a jaké zdroje k tomu využil. To je také základ pro budování sebedůvěry a sebevědomí, které zaslouží naprosto plnou pozornost: stejně jako kondiční rozvoj potřebují svůj impuls každý den!!!
Dovolíte svému hráči růst a prosperitu nebo ho nacpete do škatulky a osekáte tak, aby se do ní vešel?
Velké téma na další trenérskou diskusi…
MICHAL KOSMÁL @ OSOBNÍ ROZVOJ NA MÍRU @ 2021
koučování / poradenství / diagnostika / mentální zdraví
