Tak už jsem zase o trošku starší. Kráčím si tou svou mladistvou kariérou, protože mě sport baví, a hlavně cítím oporu ve své rodině. To důležité slovo je – cítím. Čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, že nejčastější spojení, které jsem používal po příchodu domů bylo: mamííí, jsi doma? Mamka tak nějak udržuje doma…
Už je to pěkných pár měsíců, co kopu do míče a pořád mě to baví. Trenér dělá dobré tréninky, s klukama se pošťuchujeme a nejvíc se mi líbí, že z toho nikdo nedělá mega vědu. Cítit se na tréninku v pohodě, mít možnost udělat chybu a taky úžasná schopnost trenéra s námi o tom všem mluvit, to vše…
Tak už jsem se tady zorientoval a pár měsíců se proháním po hřišti. Je to bezva. Mám tady kámoše, je tady dobrá nálada a trenér nás učí všelijaké blbinky s míčem. Už jsem se naučil trošku žonglovat s míčem a jednou jsem byl dokonce v naší malé soutěži první! Můj táta je můj parťák a ví, jak na…
Je mi sedm a jdu s tátou na svůj první trénink. Nejlepší by bylo, kdyby šla i máma, ale musí se starat o mladšího bráchu. Trošku se bojím. Nevím přesně, co mě tam čeká. Jaký bude trenér, jestli se mi tam bude líbit a co jiné děti? Ani nevím, co budeme dělat. Budeme hrát fotbal?…
Jedno místo v mé hlavě mám obzvláště rád. Odehrávají se tam mé minulé úspěchy, představuji si v něm nové okamžiky, maluji si své osobní výkony. Ano, maluji. Je to totiž „plátno“ mé mysli. Objevil jsem ho náhodou. Kdysi dávno, to jsem ještě aktivně hrál, jsem si sedl na dovolené proti východu slunce. Zavřel jsem oči,…
Realistický pohled optimisty, okořeněný kyselostí skeptika… Partička teenagerů prochází nákupním centrem. Sem tam zazní krátké hihňání, a to ve chvíli, kdy jeden ukazuje druhému, co právě sleduje na svém mobilním telefonu. Připojí krátký komentář (vypadá to tak na 3-4 slova), chichtne se a vrací se ke sledování obrazovky svého telefonu… Před několika stovkami let upalovali lidi…
Trápí tě tvůj výkon? Mám pro tebe tip: sedni si a napiš, co se ti na výkonu nelíbí napiš, jaký výkon od sebe místo toho požaduješ (musí mít realistické parametry, žádné snílkovské blbosti a růžové zámky) nakonec proaktivní otázka – co je potřeba udělat pro to, abys dosáhl na požadovaný výkon? DŮLEŽITÉ JE VŠE SI…
Zvykli jsme si. Na všechno. Na věci. Materiální zajíštění i jídlo. Je to prostě prima:):) Opava: „Jak to, že nemají ten Otický chleba? To už je podruhé!“ Třebíč: „Je 6.45 a oni ještě nemají v té budce s pečivem otevřeno!“ Praha: „Já teď jedu vlakem a vy tady nemáte žádnou Pepsi v půllitru!“ – Stěžujeme…
Pojďme si na chvíli poslechnout, jaká sdělení obsahuje naše dospělácká komunikace. Představme si scénář “běžného rozhovoru“… Maminka: „Tak co, trenére, jak mu to jde?“ Trenér: „Na co přesně se ptáte?“ M: „No jak mu to jde“? T: „Tak se ho zeptejme!“ Trenér odchází za svým svěřencem do kabiny a ptá se ho. T: „Jak ti…
MUSÍŠ! DĚLEJ! PŘIDEJ! Že by mantra moderního světa? Vyspělého světa? Vrcholu evoluce? Že by samozvaný vládce – člověk – nezaregistroval, že přestává zvládat sám sebe, technologii, příval informací a lidské vazby a vztahy? Je moderní člověk vybaven schopností zvládat stres, který s sebou nároky doby přinášejí? Moderní výzkumy říkají, že: mozek funguje optimálně přibližně při…