Zvykli jsme si. Na všechno. Na věci. Materiální zajíštění i jídlo. Je to prostě prima:):)
Opava: „Jak to, že nemají ten Otický chleba? To už je podruhé!“
Třebíč: „Je 6.45 a oni ještě nemají v té budce s pečivem otevřeno!“
Praha: „Já teď jedu vlakem a vy tady nemáte žádnou Pepsi v půllitru!“
–
Stěžujeme si. Proč?
Jsme hákliví. Z jakých důvodu? Třeba náhlý diskomfort, nedokonalost, lidé, jejich jiné názory. A tak různě, a tak dále…
Jsem skeptik? Nikoli. Jen se dívám kolem sebe a pomocí slov „zprostředkovávám“…
Zapoměli jsme, že máme volbu: můžeme koupit jiný chléb, zajít do jiné pekárny nebo si pořídit jiné pití. Všechno je, přitom máme „ve zvyku“ nadávat na to, co není. Opravdu se NEMUSÍME ZLOBIT.
–
Poslední výzkumné studie ukazují, že využíváním technologií, internetu a především „se smarťafounem“ v ruce (a stále při ruce) se zvyšuje procento „subjektivně nespokojených“ lidí. Léky na zmírnění napětí jsou nejpředepisovanějším léčivem…
–
Protože jsem založením „vše dopadne dobře“, napadla mě v této stěžovací době jedna malá rada: kdo chce, nechť uchopí ten kousek svobody, který mu zbývá (neboť téměř vše a všechno je již pod dohledem subjektů, objektů, firem a vlád) a naloží s ní „rozumně“. Třeba tak, že na chvíli odloží telefon a popovídá si s nějakou „živou“ osobou, aniž by si u toho na něco stěžoval. Ono je to totiž celkem pořádná „mentální“ dřina…
–
Snad není ještě úplně pozdě.
Nerad bych jednou vnoučatům vysvětloval, jak rychle se může stát z člověka „rozumného“ nový živočich, který nestojí za pozornost, protože se s ním prostě nedá ani vyjít, ani vydržet…
–
PS: Ve své praxi kouče pracuji především s mladými lidmi. Bohužel musím konstatovat, že mnozí z nich jsou již takovými „otroky“ doby, že je čeká nelehký život „se sebou samým“. Nespokojenost je bude provázet zřejmě navždy a jen někteří z nich (díky vytrvalé a dlohodobé práci na sobě) najdou způsob, jak prožívat sami sebe „uspokojivě“.
MICHAL KOSMÁL @ OSOBNÍ ROZVOJ NA MÍRU @ 2023
sport / koučink / mentální příprava / osobní pohoda
