PRÁCE S POTENCIÁLEM SPORTOVCE
Svět sportu je velmi rozmanitý a stále znovu přináší nové příběhy, zjištění a ponaučení. Vývoj se od striktního zaměření na kondiční aspekt hry posouvá k hledání detailů, vypilování taktiky a také ke změně v komunikaci s hráči. Drhnout z nich „sovětským“ způsobem kůži již dnes v mnoha sportech nefunguje. Mění se doba a mění se také sportovci – materiál, se kterým trenéři pracují. Je zcela mylné myslet si, že dnešní generace bude přemýšlet a chovat se stejně, jako jsme to měli my. Vlastně to ani nejde a vysvětlení hledejme všude kolem sebe. Stačí se rozhlédnout a pozorovat…
Při práci s potenciálem sportovce často narážíme na mnohá nedorozumění. Často nechápeme, proč se sportovec chová určitým způsobem, nerozumíme jeho reakcím a následnému jednání. Máme v sobě skrytou potřebu „ovládat a kontrolovat“ to, jakým způsobem se sportovec chová a jedná. Snad bychom někdy i chtěli – aby byl takový, jakého ho chceme mít. Přehlížíme jeho individuální nastavení, specifický způsob vnímání světa a místo porozumění chceme stále osekávat strom v malou a nevýraznou bonsaj.
Možná stále ještě nechceme připustit a učit se pracovat s tím, že vnější chování a jednání sportovce je jen odrazem jeho vnitřního světa. Často jsme svědky příběhů, kdy skvěle připravený player prohrává na celé čáře pro neschopnost pracovat s psychickým aspektem hry nebo kdy nevýrazný, ale pracovitý klučina doslova přejede všechny do nebes vychvalované a vyzdvihované talenty.
OSOBNÍ PŘÍBĚH SPORTOVCE
Na pozadí vnějšího světa je skryt osobní příběh sportovce, který ovlivňuje směr a vývoj kariéry mnohem podstatnějším způsobem, než si myslíme. Nakoukněme do tří různých osobních příběhů, abychom tohle téma lépe uchopili a učili se s ním pracovat.
Reálná situace: tři mladí hokejisté ve věku 19 let se po těžké letní přípravě na suchu nevejdou do užšího kádru prvního mužstva. Jsou přeřazeni do juniorského týmu a pracují s těmito informacemi: věříme vám, sledujeme vás, pracujte na sobě; vaše příležitost přijde, protože s vámi počítáme.
Co se děje pod povrchem u těchto mladých lidí? Na první pohled nemusíme pozorovat nic, ale uvnitř se rozjíždí zajímavý příběh plný překvapivých scén.
Příběh první – Honza. Jak pracuje s informacemi?
„ Css, na to můžu vy… makám tady jako debil a oni mě šoupnou do juniorky. Proč jsem tak dřel? K čemu mi to bylo? Ty vole, seru na to, nebudu nikomu dělat kašpara. Ať se honí na tom ledě sami…“
Honza skousával přeřazení do juniorského týmu více než tři měsíce. Tento moment byl pro něj směrovkou k přerušení práce na svém rozvoji a utlumení radosti ze sportu. Otázkou je, jestli ji vůbec kdy měl. Nikdy vlastně nechtěl ani tak hrát hokej, jako být velkým, slavným a bohatým hokejistou. A to jsou dva zcela odlišné přístupy. Jeho návrat k poctivějšímu tréninku měl pozvolný nástup a jeho kariéra je dodnes jen velkým otazníkem. Přitom v mládí to byl podle některých odborníků opravdu velký talent. Informace pro trenéra: V těžké chvíli se na něj nemohu spolehnout.
Příběh druhý – Pepa. Jak pracuje s informacemi?
„Tak jo, počkám, co se bude dít. Táta bude sice zklamaný, ale přežije to. Však nejsem jediný, Honzu taky přeřadili. Uvidíme, počkáme, to se nějak vyvrbí. Možná si to časem rozmyslí a vezmou nás zpět. Vždyť vlastně juniorka není až tak špatné řešení. Budu dál trénovat a za čas možná bude vše jinak.“
Pepa se rozhodl vyčkat, co se vlastně stane. Dá se říct, že celý život vyčkává. Rozhodnout se pro něco mu dělá celý život problém. Často se nadchne pro to, pro co se nadchli ostatní. Když jdou spoluhráči na koupaliště, tak se připojí. Sám by ale nešel. Vyčkává, nepouští se do větších akcí. Jeho kariéra přeřazením nijak neutrpěla. Dál trénoval poctivě a čekal, co to přinese. Trenérovi svým postojem dal najevo jasnou informaci: Počítej se mnou, ale lídr ze mě nebude.
Příběh třetí – Tonda. Jak pracuje s informacemi?
„Tak to teda ne! To by v tom byl čert, abych se do toho áčka nedostal! Hokej miluju a udělám všechno, ať se jim to líbí nebo ne. Dneska si odpočinu a zítra na tom začnu znovu pracovat. Domluvím se s trenérem, v čem se potřebuji zlepšit a začnu na tom dělat. Do půl roku jsem zpět. Ještě o mě uslyšíte!“
Tonda, to je jiný chlapík! Nijak na sebe neupozorňuje, ale maká. Na tréninku je kvůli tréninku. Hokej hraje kvůli hokeji, ne pro slávu či peníze. Miluje sport, miluje dřinu, miluje své postupné zlepšení. Těší se z každého posunu a to mu dodává energii pracovat víc a víc. Každý náznak zlepšení je pro něj důkazem správnosti osobní cesty. Je mu jedno, co si o něm říkají, když si přidává. Do A-týmu byl povolán za dva měsíce díky zranění jednoho z hráčů a zaujal svým přístupem natolik, že už tam zůstal. Informace pro trenéra: Tohle je mentalita vítěze!
CO JE POD POVRCHEM?
Co se tedy skrývá pod povrchem? Co může být klíčem k růstu výkonnosti? Co potřebujeme oslovit, aby se sportovec ubíral tím směrem, který se z pozice trenéra jeví jako optimální?
Osobně považuji za nejdůležitější tři veličiny, které ukrývá nitro sportovce. Tady jsou:
Charakter, osobní hodnoty, povahové rysy.
Odrazem charakteru je přístup, osobní hodnoty ukazují směr a povahové rysy ovlivňují komunikaci s důležitými osobami – blokují ji nebo podporují.
O ČEM TO TEDY JE?
Všechny tři příběhy mají společného jmenovatele: sport není jen o dovednostech a kondici. Každý sportovec si nese osobní příběh, který je odrazem jeho vlastního mikrosvěta. Z pozice trenérů (ale např. i rodičů) je výzvou zajímat se o něj a naučit se chápat a číst stránky tohoto příběhu. Vidění nečitelného a oslovení neviditelného a neuchopitelného může skutečně znásobit profit ze spolupráce trenérů a jejich hráčů.
Ano, je to složité. . .
. . .a právě proto to může být pro někoho tak lákavou výzvou. . .
Michal Kosmál, trenér a kouč
