Když slyším tuto větu, připadám si jako dezorientovaný trubec, který hledá cestu ven z bludiště. Občas ji používá má přítelkyně, když se pokouším o věci, na které podle ní není ještě VČAS. Jak toto osobní hašteření s mou milou souvisí s koučinkem?
Samozřejmě, že určité věci dozrávají postupně. Hloubku této věty jsem si prve uvědomil, když vznikal můj nynější partnerský vztah. Ne, nebojte se, nejsme v zamilované knihovně, brzy se vrátím k podstatě sdělení. Jen si připomínám, jaký význam měla věta v době, kdy jsem po něčem toužil a ono to nepřicházelo tak, jak jsem si přál. S odstupem času však soudím, že vše se nakonec událo tak, jak mělo, tedy VČAS. Prostě tak akorát, když jsem byl připraven…
Koučování je úžasné v tom, že absolutně respektuje klienta. Uznává jeho odlišnost a jedinečnost. Vnímá jeho potenciál, povahu, charakter a také tempo, kterým se učí a přichází si na věci, které ve svém životě hledá. Chápe, že nejlepším odborníkem na svůj život je klient sám. Pokud bych chtěl jako kouč klientovi radit, co má dělat, byl by to jen pohled zvenčí, hodnocení na základě vlastní zkušenosti, dobrá rada, která nemusí být vždy nad zlato. Pro klienta totiž není na některé věci ještě VČAS.
Každý z nás prochází osobním vývojem. Občas se vezeme, máme pocit, že takhle nějak by to šlo. Potom trošku drcneme v zatáčce, většinou tomu nevěnujeme pozornost. Až náraz do zdi a následná bolest čehokoli (tíživé myšlenky, emoce, příznaky nemocí…) nás upozorní, že se něco děje. Něco, co je potřeba vyřešit. Přichází okamžik, kdy tak jako tak cítíme, že je potřeba něco udělat. Možná v tento moment přichází nejpříhodnější okamžik pro změnu. Kdo však má vědět, které řešení je to správné a na který krok je právě VČAS?
Málokterý člověk se rozhodne hledat správnou odpověď v sobě. Nejdříve se rozhlédne po okolí, komu by pojmenoval a svěřil svoji starost či problém. Sdílené neštěstí bolí méně, člověk má jaksi pocit, že na to není sám. Za určitý čas zná jeho příběh kde kdo, spousta známých i neznámých “pomáhá“ zvládnout situaci. Řeší cizí problém, spěchá s dobrou, fakt dobrou radou na cestu. Přesně totiž ví, jak by to vyřešili oni. Všichni zapomínají na jednu podstatnou věc: není to jejich příběh a taky – a to je podstatné – není to jejich zodpovědnost. Kdo tedy žije ten život? Kdo je za jeho kvalitu, výsledky a důsledky odpovědný? Kdo je tím jediným člověkem na světě, který musí přijmout absolutní zodpovědnost za situaci, do které se dostal, najít odvahu, nadechnout se a objevit pro sebe řešení, na které je právě připraven?
Jste připraveni? Na které řešení je včas? Kterou možnost si ze záplavy dobře míněných rad vyberete? Čí život žijete? Paní Stěhovavé, která radí najít si někoho jiného? Pana Břídila, který říká, že by to měl chlap vyřešit po chlapsku – tedy křikem a silou? Pana Alpy, který říká, že nejlepší je pořádně se ožrat? Pana Kněze, který radí obrátit se k Bohu? Kterého pána či paní si vyberete? Kterou cizí radu využijete, abyste opravili svůj život? Jste Vy připraveni uskutečnit jejich dobrý nápad?
Vzpomínám si na dobu, kdy jsem řešil svůj velký životní problém. Pomáhal mi s tím jeden úžasný člověk. Nedám zde jeho jméno, nemám svolení, pro mě je to však pan Borec. Když vše skončilo, když se situace vyřešila, ohromně jsem mu děkoval. On mě však tehdy doslova uzemnil, když řekl: To ty máš můj obdiv, Michale. Ty jsi byl ten, který to musel žít a prožít, ten, který snášel bolest, vytrvale trpěl, aby vše vyřešil a dosáhl svého vznešeného cíle. Tato věta nic nemění na respektu k jeho osobě, který ve mně hluboko zůstává, avšak dosah těchto slov přesně zapadá do tématu, nad kterým se zamýšlím.
Kdo je tedy nejlepším odborníkem na Váš život? Koučování vybízí k přijetí odpovědnosti za svůj život a vytrvale v něm klienta podporuje. Buduje v něm pocit, že řešení, na které se cítí být připraven, je pro něj tím nejlepším právě proto, že si na něj přišel sám a cítí se na něj připraven. Protože on je tím člověkem, který emočně prožívá svůj příběh, uvědomuje si ho a žije. Hledání řešení v cizích, byť dobře míněných radách, se neukazuje vždy jako efektivní, i když přináší v prvních okamžicích částečnou úlevu.
Říká se, že život nám symbolicky naloží takovou zátěž, kterou jsme připravení právě nést. Pokud je nám naloženo o trochu více, než jsme schopni unést, je čas něco nového se naučit. Vystoupit ze své komfortní zóny pohodlí a pohlédnout za nový horizont, přijmout náročnější výzvu. Nikdy se však nepodaří posunout se o více, než na kolik jsme právě připravení, protože tempo růstu a učení se je individuální. Dobrá rada, sice prověřená, ale jinak vytržená z kontextu jiného životního příběhu, nemusí vždy rezonovat se způsobem vnímání a prožívání našeho života. Ten je vždy jedinečný a neopakovatelný. Nikdo si nikdy nemyslí úplně to stejné, jako v danou chvíli my a podle toho také máme každý svoje VČAS v úplně jiný okamžik…
Otázka: Na co je pro Vás právě nyní VČAS?
Michal Kosmál, konzultant a kouč
