K napsání tohoto článku mě inspirovaly nedávné události– přesněji kritika Petra Čecha, brankáře české reprezentace a špičkového klubu Chelsea – a následné spekulace o konkurentech vhodných k jeho nahrazení v bráně Chelsea. Jako bývalého profesionálního brankáře mě napadlo okomentovat pro sebe tyto události a vznikl z toho krátký článek, který mě vybízí k zamyšlení, jak zacházím se svou pozorností.
Osobně noviny téměř nečtu. Většinou stačí naslouchat lidem v okolí a ti mi vyzvoní i to, co nepotřebuji nebo nechci vědět. Navíc si myslím, že obsah novin silně ovlivňuje názory lidí a často se tak stane, že zapomeneme mít svůj názor na věc, svůj vlastní úsudek. Já si dovolím nabídnout můj pohled a to bez očekávání, jestli je dobrý nebo špatný.
Pojďme k osobě Petra Čecha. Jistě se shodneme na tom, že je to sportovní ikona, nebojím se říct gigant a fenomén. Člověk s vlastním názorem a postojem. Příklad sportovce, který je svým přístupem vzorem a inspirací mnoha mladým sportovcům nejen u nás, ale v celém světě. Jistě jsou na světě desítky a stovky začínajících gólmanů, kteří si na tréninku hrají právě na Petra. Je jim v tu chvíli úplně jedno, že Petr udělal někde chybu při vybíhání na míč. Oni jsou Petr Čech. Oni jsou ten skvělý, velký, slavný, bohatý Petr, prostě brankář s helmou na hlavě.
Prohlédněme si Petra ještě blíže. Talentovaný sportovec, od velmi mladého věku velká naděje českého fotbalu, reprezentant. Člověk vystupující z řady právě tím, jak se směrem ven prezentuje. V novinách nenajdete žádný skandál, žádné horké novinky z jeho soukromí. Člověk, který přes všechna očekávání a nástrahy obstál. Vydržel tlak. Vzdoroval dílčím neúspěchům. Držel a drží si vysokou výkonnost bez dlouhodobějších poklesů a výkyvů. Chytal a chytá v jednom z nesledovanějších klubů světa. Gólman, který povstal z hloupých chyb, jichž se tak jako tak dopouštíme každý. Borec, který se přes ně přenesl a znova a znova potvrdil svou kvalitu. Co víc po něm chtít?
Toto je pohled, který si nosím zamknutý hluboko v sobě. Nikdy jsem nedosáhl takových úspěchů jako Petr Čech, proto nemám právo soudit jeho chyby a ať budoucnost přinese cokoliv, vždy ve mně zůstane hluboký pocit respektu a obdivu k jeho umění, k tomu, co v životě dokázal.
Toto je to, ČEHO SI VŠÍMÁM já. Tento pohled mě nabíjí inspirací a motivací dále na sobě pracovat, protože když může úspěchu dosáhnout někdo jiný, můžu úspěchu dosáhnout také já.
ČEHO SI VŠÍMAJÍ jiní?
Dělá hloupé chyby. Pokazil zápas. Špatně vyběhl. Křivě kopl do míče. Zle vyboxoval míč. Míč mu hladce proklouzl. Pozdě reagoval. Nebyl u míče včas. … … … …dosaďte si sami.
Má smysl dále vysvětlovat, o co v tomto článku jde?
Co kdybychom si raději všímali toho, co nám na Petrovi imponuje, co nás inspiruje a pohání v našich životech, a hodnocení jeho výkonnosti nechali spíše na fotbalových expertech?
Co kdybychom se raději starali o vlastní výkonnost a zabývali se tím, v jakých dovednostech se můžeme v tréninku (a také v životě) zlepšit? Co kdybychom noviny raději nečetli, netlumočili tak názor někoho jiného? Co kdybychom koukli v úterý na Ligu Mistrů, na velkého Petra Čecha a udělali si svůj vlastní názor na jeho umění? A když už odhalíme nějakou nedokonalost…co kdybychom se sami sebe zeptali: Zvládl bych to já sám vyřešit lépe než Petr?…nebo…Co ještě se musím naučit, abych byl tak dobrý, jako je on?
Takže otázka na závěr: ČEHO SI VŠÍMÁME?
…(to, čeho si všímáme, většinou roste…vnímejme, kam a na co zaměřujeme svou pozornost a čeho si všímáme, aby nám nerostlo něco, co nechceme)…
Michal Kosmál, trenér a kouč
