Víra v potenciál klienta, v jeho schopnost učit se a přicházet na správná řešení, je jedním z klíčových principů koučování.
Nedávno byly uveřejněny výsledky jedné studie, která obsahuje odpověď na zajímavou otázku: Jak ovlivňuje víra v potenciál konečný výsledek?
Na škole vybrali zcela náhodně skupinu žáků a vytvořili novou třídu. Učitelům řekli, že je to výběr top žáků z celé školy, jedničkáři a premianti. Jak myslíte, že si třída vedla? Na konci roku to byla nejlepší třída z celé školy! Učitelům po skončení školního roku řekli, že se jednalo o zcela náhodný výběr žáků – o experiment – a že v žádném případě nešlo o špičkové žáky. Jen přístup učitelů – VĚŘILI V POTENCIÁL ŽÁKŮ – dokázal žáky dovést k výbornému prospěchu. Učitelé jen prostě předpokládali na základě informací vedení školy, že jsou žáci výjimeční.
Jak to souvisí se sportem (a nejen s ním)?
Mám-li za sebe definovat roli trenéra (především mládežnického, ale nejen toho), vidím zde podobenství s učiteli ze zmíněného příspěvku. Také se mu často do ruky dostává “náhodný výběr“, ne jen premianti a top hráči. Učí je novým dovednostem, chápání hry, výběru řešení, vnímání atd.(dosaďte si sami dle libovolného sportu).
Kromě role učitele je psychologem. Svým svěřencům se snaží rozumět, chápe, že každý je jiný, má své odlišnosti, přednosti, vady na kráse a zcela jedinečné vnímání světa, které zasluhuje respekt.
Také je rodičem. Chápe výchovný proces jako tenkou nit, která se prolíná a vine celou sportovní přípravou, především v raném věku. Vnímá, jak důležité je být svým svěřencům vzorem v jednání a chování, protože jako trenér vstupuje zcela zásadně a hluboko do života druhých lidí. Systém hodnot a přesvědčení, která u toho využívá, je učebním materiálem pro ty, které vede.
Je také koučem. Ví, jaké způsoby používat pro efektivní učení se, růst a zdokonalování sebe sama. Používá vhodné didaktické postupy tak, aby naučil hráče co nejvíce a zároveň respektoval jedinečnost a tempo růstu každého ze svěřenců.
Až nakonec je trenérem. Dobře rozumí hře, kterou učí hrát, je odborníkem, vůdcem a zodpovědnou osobou, která se výzvám staví čelem. Osobou, která pokud chce vést jiné lidi, musí umět nejprve vést sama sebe.
Proč je tedy důležitá víra v potenciál svěřenců (žáků)?
Dokáže-li trenér zastávat všechny tyto role, orientuje se v nich, umí volit dle situace vhodnou roli, umí přitom naslouchat odlišnostem lidí, které vede, může dokázat úžasné věci! Věří-li v potenciál hráče a učí se ho objevovat, rozvíjet, zalévat a kultivovat jako vzácnou květinu ve své zahradě, může tak hráče dovést až k jeho hernímu mistrovství (a je pak celkem jedno v jakém sportu a v jaké soutěži).
Nevěříte mi? Lžu? Vymýšlím si? Jsem naivním snílkem, řeknete si?
Hm, odpovím jak jinak – otázkami:
- Přemýšleli jste někdy tímto způsobem?
- Chcete se měnit abyste mohli měnit ty, které vedete?
- Jak často vědomě využíváte své role k prospěchu hráče?
- V jakých situacích dokážete být pružní při jednání s hráčem a naučit se tak něco nového?
- Máte vždy pochopení pro jedinečnou osobnost hráče?
- O koho při sportu jde – o vás nebo o hráče?
A…..Věříte v jeho potenciál? Ve schopnost naučit se něco nového, která je pro člověka naprosto přirozená?
Každou změnu musíme tak jako tak začít u sebe, uvnitř. Je lepší vyhlásit zápas sám sobě a najít způsob, jak zdokonalit sám sebe. Jen tak můžeme dále zdokonalovat ostatní. Za předpokladu, že opravdu věříme v potenciál hráčů naučit se to, co od nich očekáváme.
Výsledek třídy a jejich žáků je na konci roku zpětnou vazbou odvedené práce a efektivity způsobů, které jako trenéři při učení našich hráčů využíváme.
Michal Kosmál, trenér a kouč
