Trénování očima kouče – koučování očima trenéra
VLÁDNOUT SLOVEM
Začíná další fotbalová zimní příprava. Mnoho trenérů bude promlouvat ke svým hráčům. Každý trenér bude chtít od hráčů zodpovědný, profesionální přístup. Bude žádat nasazení, přístup, ochotu, zaujetí, odhodlání.
Někteří toho mnoho namluví a přitom nic důležitého neřeknou…
Jiní řeknou jen pár slov, která vyryjí v hlavách hráčů hluboké stopy – negativní nebo pozitivní…
Každopádně – i jediné slovo, gesto, posunek a možná jen náznak, upevní nebo naruší vztah mezi trenérem a hráčem.
Celý náš život je utkaný ze vztahů
Od malička máme vztah s rodiči, prarodiči, vychovatelkou ve školce, učiteli, opačným pohlavím a také – máme vztah sami se sebou. V našem příběhu zkoumáme další vztah – Trenér vs. Hráč.
Všimněte si, že na každého člověka, kterého v životě potkáte, uchováváte nějakou vzpomínku. Já mám například v hlavě navždy pana učitele Kofláka, který mě učil na základní sportovní škole. Na pohled naprosto obyčejný člověk. Nikdo, koho byste si všimli. Ve městě byste kolem něj prošli a ničím by vás nezaujal. Do chvíle, než promluvil a “něco“ řekl. Řekl – TO, a řekl to – TAKOVÝM ZPŮSOBEM, že jsem já i všichni ostatní přesně věděli, chápali a rozuměli tomu, o co mu jde. Troufám si říct, že takto na něj vzpomíná většina mých spolužáků. Jednou provždy Pan Učitel.
Jak by to mohlo souviset se sportem?
o
Takto vládnou slovem (někteří) trenéři:
(trenér připravuje mužstvo na první přátelské utkání v zimní přípravě)
Tomáši, konec sezóny ti vůbec nevyšel, bylo to neslané, nemastné. Dneska je tady první přátelák v zimní přípravě, neočekávám zázraky, snaž se jenom nekazit moc míčů…
(trenér burcuje mužstvo v těžkém utkání, hráči hrají na hranici svých možností proti prvnímu mužstvu tabulky, nálada v týmu je dobrá, bojovná, až do chvíle, kdy promluví trenér)
Co to je za sajrajt? To si děláte prdel? Je to 0-0, hrajeme celkem slušně, ale takhle to nejde dál…(pokračuje výčet situací, které se nepovedly)
(poločasová přestávka, trenér chce zvednout morálku a nasazení mužstva)
Zase jste se posrali! Před zápasem se o tom bavíme, první minuta a my jsme zesraní. Dívali jste se do trenek? Nepotřebujete je vyměnit? (pokračuje výčet situací, ve kterých hráči působili ustrašeně)
Napadají mě 3 základní otázky:
Kolik hráčů zlepšilo svůj přístup, nasazení a bylo více motivováno odevzdat se pro společný úspěch, pracovat a padnout na hřišti pro svého trenéra?
U kolika hráčů stoupla vnitřní motivace – nejsilnější proud energie – uspět?
Co se hráči naučili z dlouhodobého pohledu?
Vztah Trenér vs. Hráč charakterizuje schopnost trenéra předložit novou, dostatečně stimulující výzvu, která je zároveň uskutečnitelná
o
JE TO VŮBEC DŮLEŽITÉ? JÁ TO PŘECE ŘÍDÍM!
Kvalita verbální komunikace – její obsah a způsob – doprovázená neverbální komunikací, naprosto zásadně ovlivňuje vztah trenéra a hráče. Utváří ho každé slovo, každé gesto. Tento vztah významně ovlivňuje motivaci hráče a jeho ochotu vydat ze sebe to nejlepší. Hráčův přístup jednoznačně ovlivňuje konečný výkon, potažmo výsledek celé společné práce. Matematika je neúprosná a existují dvě varianty: 1+1=3 a nebo druhá, u nás praktikovanější, 1+1=1,5. Chybné počty? Směšné či veselé? Ani bych neřekl. Spíše ukázka často marně vynaloženého úsilí bez uspokojivého výsledku…
Tak co myslíte? Je důležité, CO A JAKÝM způsobem říkáte svým hráčům? Nebo jdete cestou obhajování svého ega a plivete slova tak, jak přijdou, jen abyste vybili vztek z dané chvíle a ulevili si, svým hněvem a tlakem motivovali hráče k lepšímu výkonu a vlastně ho tak ničemu, kromě dalšího strachu, nenaučili? Protože přece: Vy to tady řídíte a můžete si říkat, co chcete?
RA-ta-ta-ta-ZANCE
Často si trenéři myslí (a já myslím, že mylně), že jim razance vlastních slov pomáhá držet v rukou moc a kontrolu. Opak je pravdou. Spíše ukazuje na nezvládání sebe samého, především svého vlastního strachu…, obav o práci, neúspěšný výsledek, postavení v tabulce, nezvládání tlaku na svou osobu. Většina strachů (pokud nejde právě o život), je limitujícím faktorem trenérské práce a nedovoluje vydat ze sebe to nejlepší. Platí stejně pro hráče, jako trenéry. Tento trend ústupu direktivního řízení bude dále pokračovat a podporovat stále větší svobodu volby jednotlivce.
Přeloženo do trenérštiny: hráč bude mít v budoucnu čím dál menší ochotu snášet nevhodnou, nestimulující, případně urážející komunikaci na straně trenéra; bude čím dál více očekávat vyspělé a kultivované vystupování, nadhled a schopnost motivovat a předkládat nové výzvy.
o
ZAMYŠLENÍ
Některým trenérům se příliš nezdá mé připodobnění, že Trenér je především Učitel. Bere jim to z rukou jeden velký trumf doby minulé charakterizovaný dřívější definicí slova TRENÉR.
TRENÉR = direktivní styl práce = (zjednodušeně) ovládání druhých = uděláte, co já řeknu = moc vynucená postavením = motivace cukrem a bičem.
Musím si však za svým tvrzením stát, protože s kýmkoli máme tu čest se potkat, vždy nás ta chvíle a setkání něčemu učí. V jedné knize to autor vystihl takto, cituji:
Ve světě přírody nemáš ani přátele, ani protivníky Máš jen a pouze učitele
(Dan Millman, Zákony ducha)
Rád bych za sebe dodal, že pro hráče a jeho sportovní růst je naprosto zásadní, jakému slovu tito učitelé vládnou…
…na pokračování…
