Svět se změní, až se změním já

Já se měnit nehodlám. Ať se změní ti druzí. To oni se chovají tak, že mě to rozčiluje. Štvou mě, protože nepracují tak zarputile, jako já. Divím se, protože jejich plány jsou jiné než moje. Dělají věci, které se mi nelíbí. Mají názory, se kterými nesouhlasím. Oni dělají špatné věci. To já dělám ty správné…

Asi s tím seknu a půjdu jinam.

Jsem jinde. Jsou tady lidé, kteří mě rozčilují. Štve mě, že práci nedávají tolik co já. Chtějí realizovat věci jiným způsobem, než si myslím, že je dobré. To se mi nelíbí. Dělají špatná rozhodnutí. To já dělám ta správná…

Vypadá to, že s tím seknu a odejdu jinam.

Chtěl bych, aby to dělali jako já. Nikdo to neudělá tak, jako já. Rozčiluje mě to. Nelíbí se mi to. To snad není ani možné. Musím všechno kontrolovat, abych měl jistotu, že je to správně. Když to udělám sám, tak je to vždy správně. Já vím nejlíp, jak se to má dělat. Nemůžu to pustit z rukou, protože to by nebylo dobře. Nedopadlo by to tak, jako kdybych to udělal já sám. Já to dělám totiž správně…

Odcházím. Jinde to bude jiné…

Život je tvrdý. Oni jsou naivní snílci. Já jsem ten, kdo vidí opravdovou realitu a musí to ostatním neustále připomínat. Jak se na to můžou dívat takhle? To je přece jasné, že je to tak, jak já říkám! Oni to nevidí? Měli by změnit svůj postoj, takhle to dál nejde. Jinak tady asi nevydržím.

Protože jinde to bude jiné…

Nic moc o tom nevím, ale myslím si, že svět je právě takový, jaký ho chci vidět. Realita kolem mě je tak tvrdá, jakou tvrdost jí přisuzuji. Události mají takový význam, jaký jim přiřadím. Tlak na mě vytvoří ten, komu to dovolím…

Hovořil jsem s jedním rodičem, který má velký zájem na tom, aby jeho syn lépe prospíval. Aby se lépe soustředil, více učil, nosil lepší známky. Chtěl po mě, abych z pozice kouče pomohl změnit náhled dítěte na své povinnosti. Sám však trval na tom, že u něj je vše v pořádku. K dokonalosti mu chybí už jen kousek. To jen to dítě kdyby se změnilo…

Odtud už se odejít nedá.

Přestože se nám realita zdá občas tvrdá a kolem nás se odehrávají události, na které nemáme vliv, z větší části se vše děje tak, jak má. Tedy tak, jak si – často nevědomky – sami vybíráme. Hm, já vím, nevěříte. Ani já jsem nevěřil. Až jsem jednou uslyšel větu:

Život je o pocitech.

Zjistil jsem, že mé pocity jsou úzce provázány s tím, co si myslím o tom, co se mi děje. Úplně zjednodušeně: podle toho, co si o dané situaci myslím, podle toho se taky cítím. Podle toho, jak se cítím, tak se taky chovám a jednám. Kdo je tedy zodpovědný?

Já si vybírám své myšlenky, jsou jen moje…

…já mám nějaké pocity, jsou jen moje…

…já jsem zodpovědný za své postoje, chování, jednání.