Trenér je součástí magického trojúhelníku rodič – dítě – trenér.
Sehrává svoji sociální roli a má naléhavý úkol: po vstupu do sportovního systému je potřeba primárně pracovat s rodičem, nikoli s dítětem.
To ať si klidně hraje, hlavně ať se nespecializuje. To je cesta k budoucím zraněním a tělesné dysbalanci. V tom lepším případě k brzkému ukončení sportovní kariéry.
Dítě vstupuje do prostředí, které přináší nové nároky a je potřeba vytvořit nové návyky. Tyto návyky přenáší trenér na dítě a SPOLU s rodiči – v mantinelech shodných nároků – vedou dítě na cestě k novým zážitkům i povinnostem.
Komunikace je vlídná, protože kladná emoce je klíč ke vztahu. Výkonovou kapacitu podporuje důslednost – jak ze strany trenéra, tak i rodiče.
Pokud se nároky příliš rozcházejí, dítě má v přístupu autorit zmatek…
V našich končinách jsme si slovo “přísnost” příliš neoblíbili. V tom pojetí, jak ji chápu já, je to jedno z nejdůležitějších poselství trenéra či muže v roli táty.
Přísnost není vztek ani kritika, natož hněv.
Přísnost je především zosobněná a žitá důslednost, která je součástí budoucí výkonové kapacity sportovce.
Jednoduše řečeno – přísnost obsahující přiměřené nároky a důslednost je jednou z nejlepších investic do sportovce.
A to jen proto, že pomáhá dodržovat hranice a dotahovat věci do konce.
Málokdo si uvědomí, že každý proces (trénink) má začátek, průběh a konec.
Nejvíce to trenér ocení, když se mu děti na konci tréninku nerozprchnou, ale automaticky uklidí věci a společně posbírají zakopnuté míče. I když jsou ještě malé a zatím žádný tým netvoří.
Ano, do dětí se vyplatí investovat to nejlepší, co v nás je:)
#funkcnivychova #trenerskestripky #oteckulepsi #michalkosmal #orodicichtrenerechadetech
– – – – –
michal kosmál @ 2025
bezpečný prostor pro váš osobní růst
