Vzpomínám si, že jsem jako malý kluk poslouchal v rádiu pohádky. V neděli po poledni se babička s dědou odebrali odpočívat a naladili v rádiu pohádkové příběhy. Měl jsem ten okamžik moc rád, často to bývalo v létě na zahrádce. Babička s dědečkem měli velké černé rádio, na dnešní poměry bych řekl, že to bylo takové dinosauří provedení. Vzpomenete si, jak asi vypadalo? Byl tam takový ladící knoflík, kterým se otáčelo tak dlouho, až byl příjem vysílání čistý. Když jste se přibližovali k nejsilnějšímu signálu, šumění ustávalo a když jste to přešvihli, přecházel čistý hlas v neposlouchatelné vrčení. Žádný samoladící RDS systém tam nebyl…
Odhoďte teď na chvíli zábrany své představivosti a přemýšlejte v obrazech:
Jste rádio. Na kterou stranu je potřeba otočit knoflíkem?
Jistě si vzpomenete na nějaký okamžik, den, týden či období, kdy jste byli vyladění stejně čistě jako dědečkovo rádio s pohádkovými příběhy. Zůstalo to tak napořád? Jsem si absolutně jistý, že ne. „Všechno pomine“, říká Buddha. To jen naše touha ukotvit se v příjemném stavu navždy nutí bránit se toku času, změn a neustálého posunu, pomíjivosti dané chvíle.
Všechno plyne. Opravdu.
Mám jeden návrh. Pojďte se mnou přijmout povinnost neustálé změny. Sedněte si se svým koučem a trpělivě pracujte na svém vyladění. Najděte si čas. Čas jen pro sebe. Udělejte ze sebe prioritu. Absolutní prioritu!
Vím, co se vám teď honí hlavou.
Fuj! To je tak sobecké!
Já říkám, že není! Na něco se zeptám: V jakém stavu hrajete nejlépe své životní role? Věnujte si chvilku k zamyšlení…
Jste rodič a dítě zároveň, partner, milenec, známý, přítel, podnikatel, šéf či podřízený. To je mnoho různorodých rolí s různými nároky. Znova se ptám: V jakém stavu hrajete nejlépe tyto role? Když jste vyladění nebo rozladění? Nečekám na odpověď. Já ji znám a vy také. Nejvíce jsme našemu soukromému světu platní ve chvílích pohody, klidu, rovnováhy, spokojenosti. Když jsme zdraví, žijeme s chutí, naplňujeme své sny a podporujeme druhé v jejich úsilí.
Takže? Knoflík do ruky a jdeme ladit?
Najděte si svého kouče, sedněte si s ním, staňte se na chvíli absolutoriem svého života a nalaďte se tak, abyste mohli slyšet čistý zvuk svého (časem ohraničeného) života. Zamyslete se nad svou životní rovnováhou. Popřemýšlejte nad tím, co vás brzdí v realizaci úkolů, přání, osobních vizí a snů. Ujasněte si, čeho chcete dosáhnout. Proč je to pro vás důležité? A jak byste to mohli uskutečnit?
Nadchněte se pro otázku: Co nového se musím naučit, aby se můj život vyladil?
Říká se, že člověk je pořád nešťastný. Neustále touží po štěstí a trpí, protože ho nemá. Pak o něj zavadí (ani si nevšimne, že je to vytoužené štěstí) a je nešťastný znova, protože tuší, že takhle to nebude navždy…
Přijměte tedy nový úkol a zapracujte s koučem na svém vyladění. Tak jako tak se musíte přelaďovat neustále.
Udělejte výzvu z vlastního života a staňte se tím nejlepším, čím byste se mohli stát. Čas života je omezený. Vždy je lepší ladit vědomě a aktivně se tak podílet na vytváření vlastní budoucnosti. Snadněji tak naladíte právě tu stanici, kterou hledáte. Pokud je váš přístup pasivní, čekáte, až se do ladění vaší stanice pustí někdo jiný. Vy jste pak nuceni přijímat vlnění, které vás někde uvnitř neustále rozlaďuje…
Téma dne zní: Jsem vyladěný nebo rozladěný…?
PS: Jak se chci mít? Jak se chci cítit? Nad čím chci přemýšlet? Co chci dělat? Co potřebuji překonat, uskutečnit, zařídit a zvládnout? Co nového se musím naučit? Kterou oblast potřebuji posílit? Co můžu odložit na později? Který cíl je teď pro mě dosažitelný?
Proč čekat pasivně na překvapivé otázky života?
Využívejte svého kouče. Objevte svou cestu pomocí koučovacích principů, přístupu kouče a otázek podporujících k aktivitě.
Michal Kosmál, trenér a kouč
