Trenér si láme hlavu složitou úvahou: trénujeme jako blázni, ale nemáme výsledky. V zátěžových situacích taháme za kratší konec. Hráči po sobě štěkají. Ti slabší hrají úplně slabě, ti lepší spadli do průměru. Tahouni netáhnou, lídři nejsou vidět, střelci selhávají. Jak je to možné? Vždyť přece…
ÚKOL PRO SHERLOCKA
Kolektivní sport ukazuje zajímavou hádanku s mnohovrstevnou odpovědí. Není ani tak o dovednostech, jako o silách, které se vlní ve vzájemných vztazích, navzájem do sebe narážejí, utvářejí a trhají jednotlivá pouta, zabarvují se nenávistnými tóny nebo smrdí lidskou povýšeností. Často chybí vzájemný respekt.
SPOLUPRÁCE?
Nenechte se vysmát! Všetšina trenérů počítá s tím, že hráči chápou význam toho slova a očekávají…nemožné! Očekávání samozřejmě přinášejí zklamání.
Spolupráce je zralá sociální dovednost, kterou se učíme po celý život. Je postavená právě na vzájemném respektu, toleranci odlišnosti, podpoře i jasném stanovení hranic a pravidel. Včetně apelu na plnění si povinností v přesně definovaných rolích.
OSOBNÍ VÝKON
Je naprosto zbytečné nutit sportovce do spolupráce, pokud není schopen ukočírovat sám sebe, rozumět své roli a být plně zodpovědný za svůj osobní výkon.
Spolupráce je přesahová dovednost. Něco, čemu ten, kdo se nevzdal svého Já a nepochopil, že My je víc, není schopen dostát.
Tak se trenérská práce vyvíjí a proměňuje více a více v určitý typ lídrovství. Roli, kdy hráči – jenž se sami plácají ve svých problémech – očekávají od náčelníka, že dá věcem srozumitelný řád, práci přitažlivý obsah a jednotlivým rolím správný rozměr.
Pokud se tak nestane, přirozené potřeby vedou hráče k uzobnutí si tu a tam z koláče, který ale není pro něj. Třeba si najednou bere příliš slov do úst ten, kdo si nevidí do huby. A to se pak dějí věci!
TÝM
Sportovní tým je především mozaika lidských povah, charakterů, tváří, přístupů i různorodých očekávání. Trenér se stává dirigentem orchestru, což předpokládá dokonalou znalost jednotlivých nástrojů i hráčů, kteří je obsluhují.
Je to práce nanejvýš zodpovědná, protože ta tíže opravdu dokáže slabocha rozmáčknout, náfuku udusit či direktora zbavit moci.
Je to zároveň hra. Ohromně zábavná, neboť každý otevřený trenér, jenž pochopil, že rozvoj svého týmu musí začít u sebe, objevuje v sobě potenciál, o němž nemusel mít tušení. Protože v lidských příbězích se skrývá poučení především pro něj samotného.
Nejkrásnější na práci s lidmi je jedna věc: odhaluje, obnažuje a stejně tak obohacuje a zpevňuje toho odvážného jedince, jenž si troufá vést druhé k hrdinným výkonům.
Než zapudíš své hráče a začneš jim nadávat, zastav se a v duchu staré filozofie si polož jednoduchou otázku: opravdu jsem já ten, kdo činí vše správně? Protože odpověď je snadná – nikdo z nás nedělá vždy a vše jenom správně. Otevírá se tak nekonečný prostor pro osobní rozvoj každého trenéra.
Ve chvíli, kdy to on sám pochopí, zrodí se také naděje pro jeho svěřence.
MICHAL KOSMÁL @ OSOBNÍ ROZVOJ NA MÍRU @ 2024
leadership / koučink / mentální příprava / osobní pohoda
