Jedním ze sportovců, se kterým jsem v jarní sezóně spolupracoval, je Joel Ngandu Kayamba. Miláček opavského publika, excelentní fotbalový driblér a sympatický mladý muž z Konga, který se do české republiky přestěhoval před 5-ti lety s cílem prosadit se v profi fotbale. Využil jsem naše poslední setkání k položení několika otázek s tím, že bych rád s jeho příběhem seznámil čtenáře webu a příznivce koučování – tedy aktivního přístupu k vlastnímu životu. Joel svolil a rozhodl se podělit o část svého osobního příběhu především s mladými sportovci, kteří budou chtít v budoucnu také dosáhnout na svůj fotbalový sen.
Zde je přepis našeho rozhovoru…
Joel: „Dnes vím, že je to důležité. Než jsme se poprvé setkali, vůbec jsem nevěděl, co se děje za zavřenými dveřmi s koučem…“
Michal: „Můžeš prosím prozradit, co tě ke spolupráci dovedlo?“
Joel: „V zimě během přípravy jsem řešil jistý osobní problém. Nesouviselo to s fotbalem, ale bylo to pro mě velmi důležité. Asi pochopíš, že problém nebudu popisovat do detailu. Bylo to pro mě složité období a opravdu se to dost negativně projevovalo v mém přístupu k tréninku, kazilo mi to náladu a ani zápasový výkon nebyl rozhodně OK. Místo klidu jsem měl v hlavě bordel…“
Joel věděl, že jsem už s některými hráči spolupracoval a pomáhal jim s osobním rozvojem a nastavením pro trénink a zápas. A tak se na mě přes doporučení trenéra Skuhravého obrátil…
Joel: „Když mám v hlavě nepořádek, jsem úplně jiný člověk, nejsem ten usměvavý kluk, jak mě znají mí fanoušci. Navíc mi to nekope tak, jak bych chtěl. Psychickou pohodu a osobní klid považuji za velmi důležité pro můj výkon na hřišti. Alespoň u mě to tak funguje…
Michal: „Co pro tebe bylo během spolupráce důležité?“
Joel: „Mohl jsem s někým otevřeně mluvit a popsat mu svůj problém. Chápu, že komunikace je důležitá a trenéři i kouč jsou tady proto, aby mi pomáhali k dobrému výkonu. Po několika setkáních jsem se naučil dívat na svůj problém jinak a za čas vše vyřešil. Teď už je to v pohodě…“
Michal: „Co ještě sis pro sebe odnesl?“
Joel: „Když jsi mi nakreslil, jak se zbavujeme svých schopností a silných stránek díky špatnému psychickému rozpoložení, rozsvítilo se mi: To je úžasný, perfektní, teď už to chápu! Takhle to funguje! Posílilo mě to a uklidnilo zároveň…“
Michal: „Děkuji Joel, že jsme mohli spolupracovat. Byla to pro mě příjemná zkušenost a zajímavá výzva. Co bys vzkázal ostatním klukům, kteří na sobě chtějí také pracovat?“
Joel: „V utkání s Příbramí jsem dostal červenou kartu a moc, moc mě to mrzí. Ale nemůžu to vrátit. Ukázalo se, že musím být ještě více silný a odolný také uvnitř, abych snesl tlak a emoce, které nejvyšší liga přinese. Potřebuji na sobě ještě hodně pracovat a věřím, že takto podobně to vidí také další kluci. Musíme být uvnitř opravdu velmi silní, abychom uspěli. Držím všem palce!“
Děkuji Joelovi za jeho otevřenou ochotu podělit se o svůj příběh.
o
Dodám svůj osobní postřeh ze sportovního prostředí: Mezi Joelem a českým hráčem je obrovský rozdíl. Joel považuje komunikaci a spolupráci s trenérem či koučem za důležitou. Jak s oblibou říká, „fotbal je můj job a vy jste tady proto, abyste mi pomohli být lepším hráčem“. Jeho kultura je zvyklá sdílet, být otevřený. Lépe se tak zvládají nástrahy a úkoly života, když je na to více hlav a názorů. Naproti tomu český hráč je často ostražitý, v obranném postoji, čeká spíše nějaký „zářez“, očekává poškození vlastní osoby, mnohem složitěji se otevírá spolupráci, velmi často zatají to, co je pro jeho pokrok opravdu důležité. Moje otázka zní: Odkud to asi pochází? Kdo sleduje „čistotu a etiku“ fotbalového prostředí, kde je výsledek „zbožštěn“ již od útlého věku, postaven nade vše, za každou cenu a „různými prostředky“, ten si odpověď najde sám…
Prostředí ovlivňuje růst sportovce mnohem více, než jsme si ochotni přiznat a připustit.
VOLNÉ POKRAČOVÁNÍ – počkej 3.díl – už v pátek!
Klikni na Facebook profil
www.kosmal.cz
OTÁZKY. ZAMYŠLENÍ. INSPIRACE.
