POŘÁD VE SPRINTU?

Vážení trenéři, jsem si plně vědom faktu, že sport je vysoce nárokové prostředí. Jsem v něm od 7 let, je mi 50, takže už to chápu.

Přesto mi to nedá, abych se nezmínil o takové – rádoby maličkosti.

–

Celkem dlouho víme a chápeme, že k tréninkovému efektu dochází ve chvílích, kdy sportovec odpočívá.

Zvažte tedy, jestli by nebylo dobré (vhodné, žádoucí), poučit své svěřence také o tom, co to ten odpočinek je, jak se dělá a k čemu je dobrý.

–

Vzhledem k tomu, že trh je plný různých osobních trenérů a také nabídek doplňkových kempů a aktivit (různé úrovně, kvality, odbornosti), je potřeba vnímat i tuto skutečnost. Plno aktivit probíhá také mimo klub, velmi často bez kontroly a vědomí těch, kteří by o tréninkovém procesu měli něco vědět.

–

Nechi tím říct, abyste (tak jak je to mnohdy zvykem) plísnili své svěřence za aktivitu, píli a motivaci zlepšovat se.

Spíše mě napadá, jestli by se i téma “vědomého odpočinku” mohlo dostat do sportovní výuky, když už je na tom závislý progres sportovce.

–

Poměrně dlouho také víme, že dvoufázový trénink není vždy to pravé ořechové, což jen doplňuje výše uvedené argumenty.

–

Je samozřejmě jasné, že mnohý trenér se může potrhat smíchy, když si něco takového přečte.

Přesto – v poslední době jsem měl tu čest s několika mladými sportovci, kteří si hýčkají svá zranění z přetížení. Za přetížení je někdo zodpovědný. Většinou trenér.

–

Zvažte, jestli bychom se ideálně společně – trenéři, rodiče, koučové – mohli této osvětě také občas trochu pověnovat.