Ve své praxi pokládám rodičům sportovců zdánlivě jednoduchou otázku: Jaké je vaše dítě?

Odpovědi obsahují mnoho různých informací: v pokoji má bordel, nechce se mu uklízet, do školy se neučí, jen když opravdu musí, strká se se sourozencem, s ničím nepomůže, vymýšlí si, odmítá jíst zeleninu atd.

Můžeme spolu konstatovat, že: všechna pojmenování označují rodičovská očekávání, jak by se dítě mělo chovat a co a jak by mělo dělat. Zároveň nesou cennou informaci o výchovných procesech v rodině…

Nikde však nevidíme informace o tom, jaké dítě “je“. Třeba zvídavé, veselé, tišší či živější, mazlivé, hodně samostatné, společenské, spokojené, komunikativní, pomalejší nebo hrr…

Všimněte si, že dítě neustále nahlížíme “dospělou optikou“ v rámci našich (často výkonových) očekávání. Srovnáváme své “představy o dítěti“ s tím, jaká je realita. Často jsme pak jako rodiče nespokojeni, koho nám to ten čáp vlastně přinesl.

Existuje “správný přístup“? Tedy způsob, jak dítě vychovávat? Nevím, mohu se jen pokusit:

  • Správný přístup vede k přijetí zodpovědnosti za vedení svého dítěte
  • Správný přístup je ten, který respektuje konkrétní osobnost dítěte
  • Správný přístup je, když rodič dělá to, co žádá od svých dětí
  • Správný přístup dovoluje chybovat: chyby dělat a také umět je uznat
  • Správný přístup respektuje dítě jako plnohodnotnou bytost; dítě “není malé“ – to rodič “je velký“
  • Správný přístup respektuje měnící se potřeby rostoucí bytosti
  • Správný přístup vede k přiměřenému omezování a jasným pravidlům
  • Správný přístup je postavený na neustálé vzájemné komunikaci
  • Správný přístup vždy obsahuje soucit a laskavost

–

Jsi “správný rodič? Jsem já “správný rodič“?

Má odpověď je jasná: NEJSEM! A proč?

Rodičovství je na celý život. Přestože jsou mé děti dospělé a míří k samostatnosti, neuplyne den, kdy bych si na nich nepovšimnul něčeho, co jsem dosud neviděl či přehlížel. Každý den dovoluje smýšlet o dítěti jako o rovnoprávné bytosti, kterou mohu zkoumat, pozorovat a učit se chápat, jaká vlastně ve své nejhlubší podstatě je a jaké poselství mi do života vnáší.

To vše jen díky tomu, že se rodičem nerodíme, ale stáváme.

Prostřednictvím našich dětí jsou z nás znovu mladí studenti, jejichž úkolem je rozpoznávat nástrahy rodičovské role.

A uskutečňovat to nejlepší rodičovství, kterého jsme schopni…

Přeji mnoho “poznání” na vaší rodičovské cestě!

 

MICHAL KOSMÁL @ OSOBNÍ ROZVOJ NA MÍRU @ 2024

leadership / koučink / mentální příprava / osobní pohoda