ZISKY NEBO ZTRÁTY?
Ve fotbalové kabině to bouří, hlasitá hudba duní basovými decibely. Atmosféra je hustá, bojovně laděná, vnímavější člověk by ji nahmatal. Jaká je? Pozitivní? Jak u koho. Někdo se těší na novou výzvu, jiný se bojí, že neuspěje. Před utkáním i v něm se dá přemýšlet různě. Vezměme to však postupně…
TŘI VELIČINY
V každém momentu utkání je hráč vystaven tlaku rychlého rozhodování. Náročnost stěžuje především ČAS. Dynamická a rychle se měnící hra nedovoluje příliš dlouhé rozmýšlení.
Druhou veličinou je PROSTOR. Hráč je pod tlakem protihráčů, jeho manipulační prostor se zmenšuje. Každý ví, že pod tlakem je snadnější donutit soupeře k chybě.
Třetí veličina, to je samotná dáma a dominanta mezi všemi – ENERGIE! Energie jednotlivce, stupeň jeho únavy, stav po krátkodobém intenzivním výdeji, ale také „energie týmu“. Pulzuje tým dychtivostí hrát a vyhrát nebo právě trpí a dusí se? Chce vyhrát nebo jen neprohrát? I tyto drobnosti a pro někoho nepodstatné detaily budou mít vliv na výkon a konečný výsledek…
Uděláme si malé zastavení u tématu, které jsem naznačil v úvodu: Jak myslí hráči před a v průběhu utkání?
Komunikace s hráči odhaluje dvě roviny smýšlení, které mají zcela odlišný charakter. Provází je také úplně jiný stupeň energie, o jejíž úloze a významu není možné připustit žádnou diskuzi.
PRVNÍ MYŠLENKOVÝ MÓD: BOJÍM SE, ŽE NĚCO ZTRATÍM!
Jaké ztráty riskuji? O co můžu přijít? Čeho se vlastně bojím? Co se stane, když neuspěji, selžu, pokazím? Jak vlastně vypadá neúspěch? Co je to neúspěch…?
Jak zní „správné“ odpovědi na tyto otázky? Nebo: Když se hráči bojí – pokládají si vůbec nějaké otázky?
Všimněte si, že velice často se hra mužstva zlepší v momentě, kdy obdrží gól. Většina lidí včetně samotných hráčů si myslí, že je to proto, že tým chce dohnat ztrátu. Ano, tento pohled má svou váhu. Mnohem významnější dopad má však prolomení myšlenkových předpokladů, které vede k uvolnění zablokovaných stavidel. Co přesně uvolňuje energii snahy, odvahy a chtění? Je to osvobozující myšlenka: Už nemám co ztratit! Tým se přestává obávat možných ztrát (protože reálně již ztrácí) a začíná přemýšlet a jednat „ziskovým“ způsobem. Podobné je to v opačném případě, kdy našlápnuté mužstvo získá vedení na svou stranu a z aktivní hry ustoupí k „obavám, že ztratí svůj náskok“.
Vyspělost nejlepších světových mužstev ukazuje, že za úspěchem jsou tuny sebekázně – ať je stav skóre jakýkoli, základní mapa hry se v podstatě nemění. Česky řečeno to znamená, že hráči nepropadají panice, zachovávají klid a s chladnokrevným odstupem i nadále plní zažité a zautomatizované mechanismy.
DRUHÝ MYŠLENKOVÝ SMĚR: CO MŮŽU ZÍSKAT?
Jakou energii ve vás vyvolává tato myšlenka? Než budete číst dále, zavřete oči, pomyslete na „to, co chcete získat“ a sledujte tok energie ve svém těle…
Jaká je tedy energie „chtění“? Peníze, sláva, obdiv, hrdost, pocit uspokojení a seberealizace, radost, pochvala, ocenění! Hmmm!!! Jaká energie, míra odvahy a chtění vám naskakuje teď?!
Na jedné straně „vzrůstající strach a obavy o ztrátu něčeho“ – výsledku, peněz, sebedůvěry – a na druhé straně „šance na zisky“, jejichž výčet si můžete sami doplnit.
A CO MÍRA RIZIKA?
Zavání druhá možnost přílišným rizikem? Záleží na úhlu pohledu. Důležitou úlohu hraje strategie trenéra a především to, kterým směrem „vede myšlení“ svých svěřenců. Podléhá-li strachu nebo vede k odvaze.
Chci zisky výměnou za investici většího rizika nebo hraji „bezpečně“, abych eliminoval již dopředu možné ztráty? Jsem ochoten tolerovat větší chybovost, kterou přináší aktivita a zvýšení hranice rizika nebo vsadím na jistotu a o nic se raději nepokusím, abych se vyhnul ztrátě a nic nepokazil? Ať tak či onak, vrcholový sport přináší potřebu neustále zdolávat nové hranice včetně těch, které se týkají stupně a míry rizika.
Ziskové myšlení = potřeba zvýšení míry rizika. Troufneme si na to?
BEZPEČÍ A JISTOTA? ZAPOMEŇTE!
Možná je tohle téma vhodné k zamyšlení pro výchovný systém a celý český fotbal, pokud nás zajímá budoucnost našich (nejen) fotbalových nadějí. Hra na jistotu již ve světovém sportu nemá místo. Jedinou jistotou je totiž všudypřítomná nejistota a proměnlivost – kdo čeká na jistotu, nedočká se.
Pravděpodobně se bude muset také české myšlení rozhodnout, jestli touží po ziscích nebo bude se lvíčkem na prsou udatně bojovat o co nejmenší ztráty…
PS: Hrál jsem fotbal profesionálně 17 let. Co myslíte – který způsob myšlení mě učili trenéři, když se ještě dnes „bojím něco ztratit“ i v situacích, které nejsou nebezpečné?
Michal Kosmál, trenér a kouč
www.kosmal.cz
