Trénování očima kouče – koučování očima trenéra
VÍRA V POTENCIÁL
Čemu věříš, to se stane!
Když se trenér podívá na svůj flipchart, má na něm neustále napsaná jména svých hráčů. Pořád dokola, znova a znova, prohlíží a opakuje jejich jména a zvažuje, koho zařadit do základní sestavy. Když je tam jméno novějšího hráče (kterého před časem přivedlo vedení na doporučení trenéra) většinou v něm vidí trenér to dobré. Pokud se zahledí na jméno někoho, kdo je v týmu delší čas, vidí v něm spíše to špatné. Vychází již z několikrát potvrzených předpokladů, že tento hráč už párkrát výkonnostně zklamal, udělal několik chyb a z tohoto pohledu trenér očekává, že něco z toho se v zápase určitě objeví…
Je zajímavé někdy poslouchat debaty trenérů a slova, která volí, když se baví o hráčích. Ten je takový, makový, onaký, všelijaký. Tam to mu nejde, toto mu nejde a tohle mu nejde taky. Náš mozek je nastaven v poměru 4:1 – to je poměr vidění negativních a pozitivních událostí. Jakoby náš mozek prioritně „chtěl“ vidět a vyhledávat nejdříve to nefungující a potom (možná) si všimne také něčeho pozitivního. Není pak divu, že když trenér mluví za zády hráče o jeho (ne)kvalitách, většinou tento poměr naplní měrou vrchovatou…
Je důležité si uvědomit, že jestliže o někom negativně smýšlíme, nikdy nebudeme schopni to před ním zatajit. Můžeme si stokrát myslet, že když budeme postaveni před oltář konfrontace s hráčem a budeme ho hodinu před tím shazovat při debatě s jiným trenérem, podaří se nám to před ním ukrýt pod tričko s emblémem vlastního klubu. Ať chceme nebo ne, na určité úrovni, kterou hráč podvědomě cítí, vnímá a rozpoznává, bude vědět, že mu trenér nevěří. Vyplyne to z řeči jeho těla, pohybů očí, volby slovních obratů. Všichni máme tuto čtečku neverbální komunikace v sobě…
o
Z koučovacího deníku: Příběh Honzy
Honza je mladý profesionální fotbalista, který vyhledal konzultaci s koučem. Přišel za mnou s jasným a uspořádaným názorem v hlavě a při prvním setkání se svěřil, že mu jeho trenér nevěří. Na otázku, podle čeho tak soudí, odpověděl: „Cítím to“.
Zeptal jsem se ho tedy, abych zpochybnil jeho přesvědčení, jestli ten pocit není prostě jen mylný. Mladík Honza se zamyslel a spustil: „Když o mně trenér mluví před utkáním, vždy mi připomene nějaké selhání z minulého zápasu. Nikdy nezapomene zmínit, že jsem třeba něco minule pokazil a hlavně mě upozorňuje, abych to neudělal znovu. Uvnitř cítím, jakoby mi říkal: Nevěřím ti. Dnes čekám, že uděláš zase nějakou chybu…
Strašně mě tento pocit svazuje. Nedokážu si to vysvětlit, ale ten pocit je sice nesdělitelný, ale velmi opravdový a silný. Cítím to. Kromě toho mě v tréninku peskuje za moji snahu. Kdykoli se pokusím o něco nového a nepovede se to, vždycky mi připomene, že mám raději dělat to, co mi říká on. Prý se to, o co se pokouším, podle něj stejně nikdy nenaučím. Nedávno mi dokonce řekl, že ze mě fotbalista stejně nebude, že takových, jako já, už viděl tucty…“
o
Příběh Honzy měl své pokračování. Honza si uvědomil, že fotbal nehraje pro trenéra, ale pro sebe. Nastavil si plán osobního rozvoje, malé postupné kroky vedoucí ke komplexnímu rozvoji jeho osobnosti. Zaujal jiný – pevnější – postoj k názorům trenéra a jde si více svou cestou. Dalo by se říct, že trenérovy pesimistické řeči téměř ignoruje. Necítí z nich důvěru ani podporu. Sport ho teď uspokojuje mnohem více, protože znovu objevil radost, která ho při fotbale dělá šťastným bez ohledu na to, co si o jeho snaze myslí trenér…
Pokud se neposunuje trenér, neposunuje se ani hráč.
PŘEDPOKLAD
Existují studie, které dokazují jeden závěr: představte si dva úplně identické hráče a dva různé trenéry, kteří mají možnost pracovat s nimi 4 roky. Představte si, že na začátku cyklu k nim přistoupí oba zcela opačnými způsoby. Budou s nimi dělat úplně stejné věci, stejné cviky a stejná zatížení, jen k nim budou jinak přistupovat. Jeden trenér BUDE „věřit a předpokládat, že se hráč může naučit vše, co bude chtít.“ Druhý trenér NEBUDE „věřit a předpokládat, že se hráč může naučit vše, co bude chtít.“ Co se stane během těch čtyř let? Výsledkem tohoto růstu budou dva úplně jiní lidé, různé osobnosti, přestože byly na začátku hypoteticky úplně stejné. Každá z nich bude zalévána a kultivována zcela jinou vírou a předpokladem. Zkušenosti nám ukazují, jak je v kariéře sportovců důležité, kterého z těchto dvou trenérů hráč potká…
VÍRA – OHROMNÁ SÍLA
Víra jako taková je hybným motorem celých dějin lidstva. Kdyby lidé nevěřili, že je možné létat, plout po vodě, svítit žárovkou či vyrobit plazmovku, nic z toho by nebylo. Víra – je klíčová v mnoha oblastech našeho života. Od víry v dobrý konec, přes víru ve smysl života, po víru, že se někdo může něco naučit a růst mnohem rychleji. Pokud nevěříme, že něco dostaneme nebo že na to dosáhneme, nemůžeme a nebudeme to mít. Ať se jedná o cokoli. Každý hráč na podvědomé úrovni cítí, jestli mu trenér věří nebo ne. Jestli mu věří, že je schopen zahrát dobrý výkon, růst a rozvíjet svůj potenciál.
Tento předpoklad tak zásadně ovlivňuje konečný výkon hráče, že je to téma, nad kterým bychom mohli jako trenéři hodně přemýšlet.
Věříte svému hráči, že je schopen zahrát dobrý míč? Je vaše odpověď vždy Ano, když teď víte, jak moc je to pro hráče důležité?
Citát: NIKDY NEVĚŘ NIKOMU, KDO TI ŘÍKÁ, CO VŠECHNO NEDOKÁŽEŠ!
…na pokračování
