Trénování očima kouče – koučování očima trenéra. 
NASLOUCHÁNÍ
Mlčeti zlato!
Naslouchání je úžasná dovednost! Všimněte si, jak dobře se cítí člověk, kterého zaujatě posloucháte!
Naslouchání má v sobě jedno veliké kouzlo – člověk, kterému nasloucháte má pocit, že to, co říká je opravdu důležité. Stejně, jako si důležitý připadá on sám. Opravdu si myslím, že mít pocit důležitosti je skvělé a zkuste někdy pozorovat, jaký má vaše aktivní naslouchání dopad pro druhou stranu…
Není to však vždy jednoduché. Aktivní naslouchání je velmi náročná činnost. Všimněte si, že když s někým mluvíte, velice často vám vstoupí do hovoru velmi brzy. Často mezi 12 a 17 vteřinou – tak těžké je naslouchání! A pokud do hovoru nevstoupí, přemýšlí nad tím, co vám odpoví nebo si překládá do své řeči to, co říkáte. Přemýšlí, vymýšlí odpověď, představuje si, analyzuje.
Dělá všechno ostatní, jen nenaslouchá. . .
Rychlý příběh o naslouchání – rozbor utkání u videa
Ptá se trenér hráče: „Ty, co to tady děláš na té lajně?“
Hráč chvíli přemýšlí, zvažuje co říct, volí slova, protože se trošku bojí být otevřený.
Pak se odváží a pustí se do řeči: „Já jsem viděl, jak mi nabíhá Pepa, chtěl jsem…(v tuto chvíli se vtlačí do monologu trenér, který inicioval dialog a nemilosrdně rozhovor utne).
„Tak to tě hned zastavím! Řeknu ti přesně, co ty tady děláš. Já tady žádného Pepu nevidím, to jsi byl asi na jiném zápase! Tady jsi to měl udělat takhle a takhle a dívej se tady, co z toho je. . .“
o
Bylo by teď zbytečné polemizovat, jak je důležité, aby trenér i hráč naplňovali určité lidské kvality. Takové, aby přispěli do koktejlu lidských vztahů, vazeb a jejich vyvíjející se dynamiky a naplnili tak svou roli pozitivním způsobem. Jednou z těchto kvalit je schopnost tolerovat a respektovat právo na vlastní názor a umět naslouchat druhému. Bez naslouchání se nikdy nedozvíte, co si ten druhý opravdu myslí. Když hráč nemůže popsat situaci tak, jak ji viděl on sám, nemůžeme jako trenéři nikdy zjistit, co se na hřišti opravdu děje.
Realitou není to, co vidíme, ale to, co v daný moment „žije a prožívá“ hráč na hřišti.
Bez naslouchání v této chvíli přicházíme o něco cenného:
Zbavujeme se možnosti získat pro sebe důležité klíče pro rozvoj hráčů.
Co na to hráč?
To, co se jeví jako velmi složité, je překročení strachu. Strachu z upřímného vyjádření. Trenéři nemají ochotu naslouchat (přeloženo jazykem trenérů – nechat si do toho mluvit) a hráči mají často strach z jejich následných reakcí. Trenéři nechtějí slyšet, co si myslí hráči. Museli by tak často zpochybnit to, co si myslí sami. Přitom každá vůdčí osobnost chápe, že pro zralé rozhodování je potřeba znát argumenty (pohledy) všech zúčastněných stran. Pokud toto jako trenéři neuchopíme, budeme nadále jednat z čistě egoistických a mocenských pohnutek, čímž naprosto negujeme společné úsilí tolik důležité pro kolektivní sport. Na určité úrovni se všechny cesty a energie proplétají. Buď dochází k jejich synergii, anebo kolizi. Výsledek obou cest si umíme snadno představit. Celá historie ukazuje hrdinná vítězství těch, kteří stavěli svůj úspěch na vzájemně se podporujících vazbách, kde svou roli hraje respekt, naslouchání, tolerance, oproti zdánlivé síle tvořené zkušeností, kvalitou, vyšší finanční odměnou či kvalitnějšími vnějšími podmínkami.
Naslouchání je jednou z nití v pavučině klikatých cest, které vedou k vítězství…
Určitě se shodneme, že všichni chceme vítězit. Jak to tedy děláme, že se dopouštíme tolika hloupých kroků, které cestu k vítězství spíše brzdí?
Možná je to proto, že jsme vychováni v prostředí plném strachu z chyb a selhání, kdy chceme hráče k vítězství spíše donutit, než že bychom propagovali radost ze hry samotné. Přestože právě skrze radostnou hru dosahujeme uspokojivých výsledků zcela přirozeně…
Závěr:
Máme dvě uši a jedna ústa. Není potřeba nic vysvětlovat. Naslouchám-li, vyjadřuji tím zájem a respekt.
To jsou dvě obrovské hodnoty, kterých je bohužel ve sportu poskrovnu. Věky prověřené “Mlčeti zlato“ funguje a platí i ve fotbale a otevírá mnohem širší pole možností při práci s hráčem. Na trenérovi pak leží rozhodnutí, jestli využije těchto možností k trvalému progresu nebo bude sledovat jen krátkodobý výsledek. Ten, zdánlivě vonící úspěchem, má velmi omezenou životnost a až dveřmi odejde, vrátí se a zaťuká na okno trenérské kanceláře ve zcela jiné podobě…
Eckhart Tolle: Naslouchejte celým svým tělem.
…na pokračování…
Michal Kosmál, trenér a kouč
