Opravdu něco udělám nebo to jen zkusím? Udělám konkrétní krok, jasné rozhodnutí, odvážnou akci? Nebo zkusím štěstí, jestli jde kolem a náhodou mi to vyjde…
Když o sobě sportovci mluví, používají občas zajímavá slova ve spojení se svým výkonem: možná, asi, skoro, štěstíčko, zkusím to udělat. Neurčitá slova, která vyjadřují jasně danou pochybnost a velmi vratkou jistotu. Zbavují se tím zodpovědnosti za výkon a předávají její velkou část do rukou náhody, pochybností a spekulativního významu štěstí. Pojďme se zamyslet nad tím, která slova nás posunují k úspěchu a naopak, která nám v něm zcela zjevně brání.
Co říkáte na tato větná spojení:
Asi jsme se na soupeře špatně připravili…vs. Podcenili jsme přípravu.
Možná jsme byli příliš nervózní…vs. Chyběla nám odvaha.
Kdybychom měli více štěstí v zakončení…vs. Měli jsme se více tlačit do koncovky.
Skoro jsme tu standardtku zahráli dobře…vs. Dva hráči neudělali to, co měli.
Jestli se do té situace dostanu, zkusím vystřelit…vs. V této situaci vystřelím.
Objevujeme rozdíl
Někdo vnímá jemný rozdíl, někdo si ho nevšimne. Jisté je jedno: za svou výkonnost je potřeba převzít zodpovědnost. Neznamená to, že se vždy všechno podaří! Znamená to však, že pokud hráč neudělá, co má, nevystřelí, když vystřelit má, nestojí tam, kde stát má, je za to zodpovědný on a nikdo jiný. Žádné štěstí a náhoda! Prostě se to nepodařilo a hráč musí být připraven nést zodpovědnost za to, že to měl udělat jinak nebo lépe.
Spolupráce s koučem právě k takovému přijetí zodpovědnosti směřuje. Často se stane, že teprve ve chvíli, kdy hráč dostane možnost zamyslet se otevřeně nad svým výkonem, připustí a pochopí, kolik klíčů k úspěchu a dobrému výkonu má jen ve svých rukách. Uvědomí si, že se nelze spoléhat na štěstí. Upřímně si přizná, že prostor pro zlepšení má obrovské hranice, na které má on sám přímý vliv. Že většina klíčů k úspěchu cinká v jeho kapse. Je to on a nikdo jiný. Ke krásným gólům nedochází náhodou, ale proto, že hráč v danou chvíli převezme zodpovědnost za to, co na hřišti udělá.
Udělat je to slovo, u kterého bych se rád zastavil…
Jaký je rozdíl mezi udělat a zkusit udělat?
Nechám chvilku k zamyšlení…a přidám konkrétní zkušenost z poslední doby:
Hráč: Udělám si hráče, cítím že můžu vystřelit. Vím, že je to situace na střelbu. Když se do té pozice dostanu, zkusím vystřelit…‘
Kouč: Vystřelíš nebo zkusíš vystřelit?
Hráč: Zkusím vystřelit…
Kouč: Vystřelíš nebo zkusíš vystřelit…
Hráč: Hmm, …
…v tu chvíli si hráč uvědomil, že mezi vystřelit (opravdu to udělat) a zkusit to (možná vystřelit, možná ne), je obrovský rozdíl. Tak velký rozdíl, jaký je mezi Vítězem a Poraženým. Pochopil a zjistil, že potřebuje ještě kousek odvahy, aby se ke střelbě opravdu odhodlal. Objevil pro sebe něco, co nesouvisí s jeho technikou ani kondicí, ale něčím uvnitř, co mu nedovoluje řešit situaci úspěšněji. V tomto případě to byla obava z následné reakce trenéra v případě neúspěšného dokončení herní situace…
(…k poslednímu odstavci bych se dále nevyjadřoval, protože jako trenéři často sami brzdíme odvahu a kreativitu hráčů; myslíme si totiž, že hráč by měl situaci řešit tak, jak ji vnímáme my, čímž popíráme jakékoli jiné řešení – mnohdy překvapivější, líbivější, úspěšnější…na hřišti je však hráč, ne trenér; mnohdy by o kapku více odvahy potřebovali spíše trenéři – často paralyzovaní obavou z neúspěšného výsledku – než hráči …)
Koučink – to je akce!
Koučink tedy není o tom, co možná zkusíme v případě, kdy se dobře vyspíme. Koučování je o tom, že víme, co chceme, a bez odkladu podnikneme naprosto konkrétní kroky směrem k realizaci svého cíle! V naší příkladové situaci by to znamenalo, že hráč přestane spekulovat, sebere odvahu, přenese se přes všechna – možná, ale, skoro, štěstí, náhoda, uvidíme – a vystřelí! Opravdu to udělá a to bez ohledu na výsledek! Předpokládá-li totiž hráč, že to nevyjde, často se mu jeho předpoklad vyplní. Sám se tímto postojem brzdí a ubírá si na odvaze k uskutečnění svého záměru.
Kdybych byl trenérem, má instrukce by zněla asi takto: vystřel chlapče, vystřel…
Asi? NE! Můj komentář by zněl: Pokud to tak vidíš a cítíš, udělej to a vystřel! Hraješ ty, ne já.
Wayne Gretzky, hokejová legenda, kdysi řekl:
„V bráně neskončí přesně tolik puků, kolik jich nevystřelíte…“
Zcela určitě věděl, proč to říká…
Michal Kosmál, trenér a kouč
