Krátce jsem se zamyslel nad slovy trenérů, kteří často – pod tlakem případného neúspěchu – klopí svůj zrak dolů a obávají se nejhoršího. Mluví o síle soupeře, popisují selhání, ztráty, chyby, omyly a případné neúspěchy. Varují před vším zlým, co by se možná mohlo stát…možná… . Většinou tím popisují své vlastní obavy o výsledek, aniž by se hráčů zeptali, jak se cítí oni. Hráči totiž často bývají o mnoho klidnější než jejich trenéři.
Jak se cítí hráč, o čem přemýšlí, co si představuje, když slyší podobně mířená slova?
Několika hráčů jsem se zeptal. Zde jsou jejich různé odpovědi:
Dívám se dolů (symbol = propast): Co se děje a jak se cítím?
- Mám strach
- Cítím se napjatý
- Jsem svázaný
- Představuji si to nejhorší
- Bojím se neúspěchu
- Mám strach, že selžu
- Bojím se, že po mě trenér bude řvát
- Děsím se toho, že “spadnu“
- Myslím na to, co všechno ztratím
Jsou trenéři, kteří myslí jinak. Za každých okolností se dívají nahoru. Neustále přemýšlejí, o jaký schod výše by se mohli se svým mužstvem posunout a podle toho volí také způsob komunikace. Takový trenér používá slova jako: výzva, výhra, odhodlání, využijme své silné stránky, máme na to, jsme v pohodě, zvládneme to, máme svou sílu, dokážeme to, jsme vítězové.
Zeptal jsem se hráčů, jaké to je, když svůj pohled zvednou ze země, otevřou se a představí si svou hru. Zde jsou některé z odpovědí:
Dívám se nahoru (symbol = nebe, dálka): Co se děje a jak se cítím?
- Naplno dýchám – můj hrudník se roztahuje
- Zavírám oči a něco hezkého si představuji
- Jemně mnou proudí energie
- Má motivace k čemukoli, pro co se rozhodnu, je na startovní čáře
- Cítím křídla na svých zádech
- Jsem bojovník a vítěz
- Cítím se silný, odhodlaný, připravený
- Myslím na to, co všechno získám
Symbolika dvou směrů, dvou úhlů pohledu, záměrně připomíná různost pohledů na fotbalovou tabulku. Díváte se se svým mužstvem nahoru nebo pod sebe? Zažil jsem mnoho trenérů jako hráč i jako trenér a jen málo z nich mělo jiskru v očích, naději v myšlenkách a výzvu ve svých slovech. Spíše jsem byl svědkem vypichování silných stránek soupeře místo těch vlastních. Často jsem slyšel v mnoha slovech mnoho obav z toho, co se stane, když to nezvládneme, kdybychom selhali a něco se nepovedlo… . Na kdyby se nehraje. Kdyby však trenéři upnuli svůj zrak nahoru, nadechli se k motivujícím slovům a nechali je proudit skrze sebe k hráčům, možná by byli překvapeni, jaké ovoce to nese…
Shrnul bych to do dvou vět:
Myslíte na to, co všechno můžete ztratit?… nebo …
… MYSLÍTE NA TO, CO VŠECHNO MŮŽETE ZÍSKAT?
Nejkrásnější na tom všem je, že nic není definitivní. Sami se můžete rozhodnout, jak budete na některé věci nahlížet. Často je to jen síla zvyku, naučený pohled. A když je něco naučené, lze se místo toho naučit klidně něco jiného. Například pohled plný naděje, motivace a chuti z překračování dalších výzev.
Cvičení:
Napište si co nejdelší seznam odpovědí na otázku: Co všechno získám, když se to podaří?
(pak se na seznam dlouze podívejte a všimněte si, o čem přemýšlíte, jak se cítíte, co si představujete a co konkrétního byste nejraději hned udělali, abyste získali vše, na co máte nárok, když se to podaří)
Tip pro Vás: Vnímejte, jaká Vámi proudí energie, když přemýšlíte o pozitivních dopadech svého snažení:)
Můj názor: Raději prohrát s odvahou v hrudi než předem posranej…
PS: Zeptejte se hráčů, jak se cítí, když k nim někdo promluví ‘opačným jazykem‘, než jsou zvyklí…
Michal Kosmál, trenér a kouč
