Potkal jsem jednoho upovídaného kamaráda a ten se do mě rovnou pustil:
„Ty prej seš teď ten kouč? To mi teda řekni, že když posadíš sportovce do křesla, dokážeš zvednou jeho výkonnost. Ty vole, na co ses to dal? Tomu nevěřím! Co to ten koučink vůbec je? Že za to lidi vůbec platí! Vykecat se nějakému chytrákovi a čekat, že se něco stane. Za chvíli bude za prachy i vzduch…“.
Myslím, že v tu chvíli to se mnou trošku zacloumalo… a přemýšlel jsem, proč zrovna jemu vrtá hlavou můj zájem o koučování. Tak jsem to nekomentoval, protože mě do jeho hněvu a zlosti nic není. Přesto jsem nad tím chvíli večer přemýšlel. Uvažoval jsem, co bych odpověděl, kdyby bylo nutné tuto konfrontaci podstoupit znovu, třeba s nějakým jiným “fanouškem koučování“. Myslím si totiž, že tak jako já respektuji životní filozofii a názor druhých, mám i já právo vyžadovat respekt ke svému postoji. Alespoň toto mě učí filozofie koučinku…
Rád bych se tedy podělil o názor, který zastávám já. Od peněz až po kouzelné koučovací principy.
S dovolením se hlásím k tomu, že koučování je smysluplná služba, která má svou finanční hodnotu. Jistěže se za ni platí! Nejdražší komoditou mého života je čas. Kdyby už nic, chci zaplatit svůj čas, který obětuji někomu jinému a ne sobě a své rodině. Kromě času je nutné také vzdělání. Nepamatuji se, že by mi získání certifikátu profesionálního kouče nabízel někdo zdarma. Stálo to slušný balík a také spoustu času a nikdy nekončícího úsilí…
Ano, také si myslím, že velká část koučů jsou “chytráci“. Abych správně pojmenoval význam tohoto slova, jak ho vnímám já. Většina koučů, které jsem měl možnost vidět a poznat, na mě působila dojmem inteligentních, uvážlivých, vstřícných a velmi tolerantních lidí, se kterými bylo příjemné trávit čas. Jejich postoj odrážel vybalancovanou osobnost, která stojí pevně na nohách a má osud svého života pod kontrolou. Jejich působivý nadhled vzbouzí v lidech pocit klidu a naděje, že problémy mají svá řešení, z nichž jedno je právě na skladě. Tím největším “chytráctvím“ však je přístup kouče ke klientovi. Mám tím na mysli jeho absolutní respekt k osobnosti klienta, kterého kouč vždy vnímá jako celistvou, plnohodnotnou bytost. Zajímalo by mě, kdo pro vás naposledy vytvořil prostor, ve kterém jste se cítili bezpečně a v naprostém pořádku, bez předsudků, posuzování a měření dle nějakých společenských norem; konformita, dnešní obraz většiny, ze strachu potírá a odsuzuje odlišnost a osobitost…
O co tedy v koučování jde? Co to ten koučink je? Proč je rychle se rozvíjejícím nástrojem, přináší rozvoj a růst a viditelně progresivní výsledky?
Řekl bych to krátce takto: lidé obecně nevěří ve vlastní potenciál, vůbec nebo málo si uvědomují souvislosti kolem sebe a nejsou ochotní přijímat odpovědnost za své jednání a výběr vlastních rozhodnutí. Koučink tak se svými principy stojí na opačném pólu. Respektuje klienta vždy jako jedinečnou bytost, která má dostatek zdrojů a potenciálu k řešení vlastních problémů. Podporuje jeho důvěru ve vlastní potenciál. Je pochopitelné, že pokud sami sobě nevěříme a podceňujeme své schopnosti v jakékoli činnosti, stojí výsledek na vratkých základech. Náš obraz, vidění sebe samého, ve světle tlaku naší doby a očekávání neustálých výsledků, nás drtí tak, že si často o sobě myslíme, že to prostě nejde zvládnout. Takové smýšlení nám samotným podlamuje nohy, což v člověku často vyvolává pocity neúspěchu, nezdaru a neschopnosti obstát a čelit tlakům a nárokům okolí a času. Pod tímto náporem nezbývá čas zastavit se, uklidnit a nahlédnout na události a okolnosti našeho života s odstupem, jinak, z odlišného úhlu. Nedáme si prostor uvědomit si, že věci nejsou vždy takové, jaké se zdají být na první pohled. Například staré rčení “Ráno moudřejší večera“ má jistě něco do sebe. Ukrývá silný, přesto jednoduchý návod, jak si srovnat své myšlenky a uvědomit si, kterou cestou se vydat dál. Když se podaří tento prostor najít (k tomu kouč klienta vede) a účelně využít, zvážit kroky, možnosti, příležitosti, popř.následky, je dalším principem koučování odpovědnost za výběr z palety možností. Když prší, máme vždy na výběr: to, že prší neovlivníme, ale jestli si vezmeme deštník či ne, to je přece jen naše volba a tudíž také naše zodpovědnost. Touto cestou a tímto způsobem kouč klientovi neradí, jen ho provází jeho vlastními myšlenkami a dává mu prostor bez hodnocení a vlastních předpokladů využít tyto tři koučovací principy. Učí ho přijímat zodpovědnost za to, zda-li si vezme svůj deštník, nebo bude jen nadávat na to, že prší…
Shrnuto a podtrženo: Křeslo pro hosta opravdu funguje! Kouč učí klienta přemýšlet o budoucích úspěších místo o minulých prohrách. Kouč směruje klienta k neustálému uvědomování, kam jde a odkud vychází. Podporuje důvěru klienta v sebe sama, vede ho k vidění možností a využití příležitostí. Mění nepřekonatelné překážky na uskutečnitelné výzvy. Učí klienta využít tento způsob myšlení ve svůj prospěch. A vybízí ho k přijetí zodpovědnosti za výběr řešení, pro které se klient rozhodne. Představa, že věci kolem nás se dějí samy od sebe, bez našeho přičinění a zodpovědnosti, je prostě mylná. Všichni to víme, hluboko uvnitř to tak cítíme. Často však nenalézáme sílu, abychom se tomuto faktu postavili čelem a přijali ho s odvahou.
Činit druhé odpovědnými za naše vlastní nezdary je totiž jednodušší, pohodlnější a stojí to menší úsilí…
MICHAL KOSMÁL @ OSOBNÍ ROZVOJ NA MÍRU @ 2022
koučování / poradenství / diagnostika / mentální zdraví
