LOVEC DOBRA – 2.díl
Jakou inspiraci nabídl první díl? Našli jste si souvislost mezi svými reakcemi, které dnes v komunikaci využíváte, a nastavením systému na „vysledování chyby“ s následnou negativní zpětnou vazbou? Co se děje v lidech, když jim opakujete v čem selhali? Nakolik je motivujete ke změně? Kolik radosti, chuti a snahy udělat to příště lépe v nich podporujete?
Pojďme nahlédnout do komunikace podruhé, tentokrát na opačnou stranu. Otočme přesýpací hodiny a sledujme, jaká tajemství se objevují, když se písek sype na opačnou stranu…
NEGATIVNÍ KOMUNIKACE – CO S TÍM?
Co říct, kdy a jak je velmi složité. Neznám žádný univerzální recept, protože lidé jsou různí a každému vyhovuje jiný způsob komunikace. Proto je to tak zapeklité téma. Avšak to málo, co můžeme udělat pro hráče a podpořit je ve výkonu, je využívat pozitivní zpětnou vazbu.
Když někde zmíním „pozitivní zpětnou vazbu“, jsou tací, kteří si to přeloží následovně: „To jako děláš, že chyby neexistují a jenom je chválíš, jo? Tak to se s nimi moc mazlíš!“
Takhle bych to nepojmenoval, protože bychom si nerozuměli. Pozitivní zpětná vazba není něco, co by přehlíželo a ignorovalo chyby. Není to nic, co by zbavovalo zodpovědnosti za nezdar. Není to ani neustálé chválení za každý prd, který se povede malému děcku.
Ten, kdo využívá pozitivní zpětnou vazbu, se stává „lovcem dobra“.
LOVEC DOBRA
Určitě se shodneme na tom, že na lidech (událostech, situacích, činnostech, dovednostech) si můžeme všímat toho, co se daří nebo toho, co se nedaří. Je jen otázkou volby a nasměrování pozornosti, čeho si všímáme více. Náš výchovný systém byl dlouhá léta zaměřen doslova na „vysledování chyby“ – toho, co se nezdařilo. Učit se, růst a posouvat se však můžeme také opačným způsobem – díky pozitivní zpětné vazbě. Posuďte sami, srovnejte si, udělejte si svůj názor. Pro přiblížení nabízím několik podnětů.
Hráč nezvládne zápas dle představ trenéra – trenér mu připomene, ve kterých dovednostech je silný a vybídne k jejich využití v dalším utkání. Najde v utkání povedené momenty.
Hráč má silné a slabé stránky – kouč mu pomáhá uvědomit si především ty silné, o které se může opřít a spolehnout se na ně. Čím častěji si jich bude všímat, tím silněji a jistěji se bude vnímat a cítit. O to lépe se bude dařit práce na těch slabších.
Mužstvu se nedaří a neúspěch se prohlubuje. Připomenete všechny chyby nebo najdete klady, na kterých se dá postavit další utkání? Budete mluvit o tom, co nefunguje nebo začnete tím, co funguje a můžete se o to opřít a vystavět tak znovu výkon dle svých představ? Stavět můžeme jen na tom, co je, nikoli na tom, co ve výkonu není…
Jiný příklad z praxe – skupinový trénink mladých fotbalistů, nácvik obcházení soupeře – najděte rozdíly:
Lovec zla: „Ta klička je moc pomalá!“
Lovec dobra: „Skvěle si se naklonil, ještě to zrychli!“
Lovec zla: „Zase jsi ho neobešel!“
Lovec dobra: „Vidím, že se snažíš plnit to, o co nám jde! Zkus to znovu!“
Lovec zla: „Ten míč vedeš daleko, to je k ničemu!“
Lovec dobra: „Jsi dost rychlý! K tomu si kontroluj míč tělem!“
PECKA NA ZÁVĚR!
Představte si skupinový trénink, kde pozorně a tiše sledujete jednotlivé činnosti hráčů. Najednou si všimnete, že Jenda precizně převzal míč, vystřelil a vy tento moment využijete k učení ostatních: „Jendo, to převzetí míče bylo excelentní. Převzal sis ho skvěle přímo do pohybu, celou dobu si ho kontroloval, a to ti umožnilo také zakončit…“
Proč je právě toto pecka? Protože nám v tomto případě trenér skrze pozitivní zpětnou vazbu osvětlil celý způsob „správného provedení činnosti“, aniž by musel každému zvlášť vysvětlovat, jak se to má dělat. Co myslíte, že udělají ostatní? Chtějí to taky tak!!! Líbí se jim to takhle! Zní to dobře, přitažlivě a lákavě! Chtějí to taky udělat správně!!! Jejich mozek je právě takto nastaven, vše monitoruje a hltá, i když to tak někdy nevypadá. Prostě to chce pro sebe taky a ví, že je to pro něj dobré! Je to přirozená a nejjednodušší forma učení – nápodoba. Jaká bude v takovém případě energie na tréninku?
Tragédií v tomto případě zůstává, když trenér pojmenuje to, co se nestalo – nepadl gól. Přestože situace nabízí „nespočet malinkých úspěchů“, všimne si jediného neúspěchu – vysleduje to, co se z jeho pohledu nepovedlo…
KAŽDÝ MÁ PRÁVO NA SVOJI JEDNIČKU!
Jeden můj přítel mi kdysi dobře poradil. Řekl mi toto:
„Michale, každé dítě má právo získat svoji jedničku.“
Jirka Halda je speciální pedagog a logoped a možná tím myslel také to, že pokud chceme někoho něco naučit, potřebujeme nutně najít něco, co u něj funguje, co můžeme ocenit, co je pro daného člověka dosažitelné a za co může dostat svoji jedničku.
Čas mi ukázal, že je to
nejdůležitější ingredience
pro budování sebedůvěry hráče.
Díky koučovací praxi jsem dnes přesvědčený, že to neplatí jen pro děti, ale také pro dospělé. Dokonce i pro ty nejšpičkovější sportovce z nejšpičkovějších!
A co na to dáma, vládkyně a královna – Energie? V takovém případě si libuje, plyne a naplno proudí oběma směry. Sčítá se a násobí a sama sebe posiluje! Roste a bují, razí si cestu a nikde nekončí! Je to prostě síla, která sama sebe vytváří a podporuje!
Na závěr tedy jedno snadné doporučení do praxe:
PŘES VEŠKERÝ TLAK, OČEKÁVÁNÍ A NÁROKY SPORTU ULOVTE NA TĚCH, SE KTERÝMI PRACUJETE, NĚCO DOBRÉHO…
Věříte -li totiž, že mohou lidé vyrůst, živíte tím možnost a naději, že se tak skutečně stane.
Michal Kosmál, trenér a kouč
www.kosmal.cz
