Co to znamená, že nejsem dost dobrý? Dost dobrý na co? Dost dobrý k čemu? Dost dobrý v jaké souvislosti?
Podle výzkumu jedné psycholožky, jejíž jméno si bohužel již nevybavuji, je vnitřní pocit, že NEJSEM DOST DOBRÝ, největší brzdou realizace v našem životě. Přirovnal bych to k zatažené ruční brzdě, přitažené s takovou silou, až z toho mrazí! Dnes jsem viděl starou paní, jak jde vyřizovat nový občanský průkaz a bylo cítit, jak velký strach či obava v ní je. Patrně ten pocit vycházel jen z toho, že musí k úředníkovi do cizích dveří. Vybavil jsem si v tu chvíli, jak často se bojím v různých situacích, které přinášejí neočekávané konfrontace nejen s cizími lidmi, ale obecně v neznámých situacích. Ten pocit, že neobstojím, nejsem dost dobrý, že mě budou posuzovat a soudit, brání vstupovat do mnoha pootevřených dveří života s klidem, nadhledem a příjemným očekáváním.
Může to být i naopak
Ano, jsou lidé, kteří to mají naopak. Vnímají sami sebe jako dost dobré ke všemu, co je v životě potkává. Věří si, jsou odvážní, podstupují mnoho konfrontací jakoby snadno a přesvědčivě. Je na ně inspirující pohled, protože vypadají často velmi schopně a chytře. Doslova tančí ve složitých situacích, i stokilová činka je v jejich podání hračkou pro dítě. Dávají vzniknout velkým věcem kolem nás a často jsou silnými tahouny naší doby. Inspirují nás k odvaze, mluví o možnostech, řítí se vpřed.
Ani zde nejsou jen vítězové
Nejsou zde jen vítězové, ale také poražení. Arogantní způsob prosazování vlastní dostatečnosti už namíchnul mnoho lidí. Občas se stane, že se někdo cítí opravdu tak “dost dobrý“, že už netouží po dalším rozvoji. Ustrne na své životní cestě kochajíc se opojným pocitem své úžasnosti. Když teď zavřete oči, jistě si vzpomenete na někoho ze svého mládí a vybaví se vám v tak jasném světle, že dnes, s odstupem času, je jeho hraná neohroženost už jen k pousmání. Často bývá pod vnější slupkou odvahy skryta velká prázdnota či pečlivě kamuflovaná nemohoucnost a obava.
Kudy se tedy vydat?
To je i pro mě otázka, na kterou jsem dosud nenašel odpověď. Ta otázka se objevuje v různých obdobích života s proměnlivou naléhavostí. Kdybychom vždy znali odpověď, to by se to žilo! Už bychom nemuseli nic hledat, o nic bychom neusilovali. Prostě bychom věděli. My však často nevíme a proto nelze v hledání ustat. Je potřeba kopat, jít dál. Vyvíjet se. Přizpůsobovat se vznikajícím nárokům, učit se překračovat překážky. Někdy může být i hluboký vnitřní pocit, že “nejsem dost dobrý“, pohánějící energií na cestě usilovného hledání, kam sám sebe zařadit a jak sám sebe vnímat…
Udělej si ze svých pocitů přátele
Zastav se ve chvíli, kdy tě v nechtěné situaci osloví pocit, že nejsi dost dobrý. Zastav se a ptej se sám sebe: Jak se teď cítím? Co se ve mně děje? Kde se to děje? Není potřeba znát, proč se to vše odehrává právě takto. Pozoruj. Už pouhý okamžik zastavení a následného uvědomění si vlastních pocitů může pročistit tvoji budoucnost. Když se podaří přichytit pocit “nejsem dost dobrý“ při činu, je to první krok k budoucí změně. Možná nenajdeš odvahu hned. Jistě však přijde okamžik, kdy se překážka bude zdát natolik snesitelnou, že tě zaplaví úplně jiná vlna energie. Vlna pulzující motivace, chuti a na dveře bušící odvahy pokročit o jeden schod výš. Její jméno je:
J S E M D O S T D O B R Ý NA TO, ABYCH ZVLÁDL VŠE, PRO CO SE ROZHODNU!
Michal Kosmál, trenér a kouč
